Radost

Pravá podstata vánoc tkví ve vánočním poselství a tím je láska a radost.
O ní čteme i v evangeliu sv. Lukáše
Radost měli mudrci. To když spatřili na východě hvězdu zvěstující příchod Ježíše. Navštívili krále Heroda, čímž sice přispěli k betlémské genocidě, ovšem každý z nás dělá chyby, i když nechtíc. Nakonec však díky Božímu slovu do Betléma dorazili a poklonili se malému deťátku.
Radost měl Zachariáš. Radost toho, kdo se nedokázal radovat, neboť se již vzdal naděje, že se jeho život změní k lepšímu. A když ho navštívil anděl, aby mu zvěstoval příchod syna – budoucího Jana Křtitele – nevěřil. I my často nevěříme, vzdáváme se naděje. Od toho je víra. Bůh nám dává naději, po které následuje radost.
Radost měla Marie. Radovala se nad tím, že jí si vybral Bůh, že si jí zamiloval. Radovala se spolu s Josefem ze zprávy anděla o Boží milosti.
Někdy boží láska bolí. Není laciná, způsobuje trable. Ale pokud ji máme v srdci, měli bychom ji předávat dál. A když těhotná Marie potkala těhotnou Alžbětu, i nenarozený Jan Křtitel se zavrtěl radostí.
Radost měli pastýři. I jim anděl zvěstoval radost, jim a oni všemu lidu.
S láskou vzpomínáme na Štědrý den na všechny své blízké, známé, v duchu jsme s nimi.
Radost a láska prostě k vánocům patří.