DOŠEL JSEM K ZÁVĚRU.

Došel jsem k závěru, že život je taková divadelní hra, hra nikdy nekončící.
Režisér ti dá roli, ale i tak můžeš improvizovat, a to buď do plusu, či mínusu.
Znám dost herců kteří hrají falešnou hru, a znám i herce co hrají hru upřímnou, zkrátka životní role.
Pozemská hra se asi nikdy neobejde bez záporáků, tak ani bez klaďasů, máme prostě roli a tak musíme hrát ostošest.
Můžeme však improvizovat, Režisér-Stvořitel nám do toho nemluví, a tak je na nás samotných jestli od dané role ustoupíme či ne.
Tomu se říká svoboda rozhodování.
No a až když pozemské představení skončí, začne teprve ta Pravá hra, žádná pozemská taškařice, žádná přetvářka, žádná zloba .... .

Tahle divadelní prkna ale patří Nejvyššímu Režisérovi, oddělí se zrno od plev, a to proto, že Režisér nemá rád přetvářku, zlobu, nenasytnost ..... , bude to zkrátka nádherná reálie reálií.
No a co bude pak, nebo co bude dál, no, to už nechám na každém z Vás,
ostatně mě tohle vysvětlení vcelku stačí.