Anotace: Sklidíme co zasejeme.
Často se mi teď poslední dobou stává, že si připadám jako duše uvězněná v těle. Smrti se nebojím, jen se k ní modlím "dnes ještě ne".
11.01.2025 22:10:31 | Pavel D. F.
Ano, správný pohled na smrt, a pokud je člověk ještě vcelku zdráv, není kam spěchat.:-)
12.01.2025 15:01:36 | Jeněcovevzduchukrásného
Já nejsem se smrtí srovnaná, nějak mi to nejde, moc mě bolí a dokážu si ji spojit spíš se slovem strach a obava než smíření, ale to, jak jsi to napsal, se mi líbí a oslovilo až tak, že to ve mně cosi zanechalo, děkuji*
09.01.2025 22:47:28 | cappuccinogirl
Když mi odešel dědeček, slyšel jsem ho jak mému otci který stál u mě řekl,
Mílo, už musím odejít, už mě volají.Pak se otočil čelem ke zdi a v klidu usnula a již se neprobudil.Byl to velmi hodný člověk a já o něj nemám žádný strach.To mi bylo deset let a ještě dnes ve dvašedesáti to stále slyším.Jsem Přesvědčen, že to z něho nevyšlo jen tak, něco jako blud.Věřím, a to pevně, že na nás všichni naši blízcí opravdu čekají.Přál bych Vám Všem, aby jste to cítili a věřili, že život pozemský nekončí, ale naopak začíná.Je to život daleko reálnější nežli tento, který je doslova"slepen"z mikročástic, tedy zhmotněn.Tam se žije jistě na daleko Vyšší úrovni.Tak že žádné Zbytečné obavy ze smrti:-)
12.01.2025 14:59:27 | Jeněcovevzduchukrásného
Povídat si se smrtí je doklad o určité vyrovnaností a přijde mi to od srdce a bez strachů.
09.01.2025 17:37:33 | mkinka
No prostě to mám tak nějak jak píšeš.Děkuji:-)
09.01.2025 17:42:57 | Jeněcovevzduchukrásného
Jsi smířený a to je ctnost.
09.01.2025 17:46:13 | mkinka