Jen tak jsem psal z voleje.

Jen tak jsem psal z voleje.

Anotace: Sklidíme co zasejeme.

Letím tunelem, tunelem černým jako noc, a na konci Světlo,
a v něm mojí blízcí stojí a mávají, smějí se, konečně Doma.
Byla to trnitá cesta pozemská, někdy bol, někdy smích,
nežil jsem jako mnich, žil jsem naplno, nic s mírou,
všeho přehršle, mnohokrát jsem zvracel do mušle.

Všeho přehršle, jídla, pití, žen, smíchu, pláče,
teď zubatá vedle mě skáče, hop sem, hop tam, už tě mám.
Nestraš smrtko, no tak co?, přišla jsi, odstřihla jsi pupeční šňůru,
co jsem zasel, to sklidím, ale i tak Světlo vidím,
popravdě, ještě ne, Moc bych si To přál,
odejde chudák i král,
no a co, smrtko,
má pradávná známá.
Autor Jeněcovevzduchukrásného, 09.01.2025
Přečteno 42x
Tipy 7
Poslední tipující: IronDodo, cappuccinogirl, Ondra, zase já, mkinka
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Často se mi teď poslední dobou stává, že si připadám jako duše uvězněná v těle. Smrti se nebojím, jen se k ní modlím "dnes ještě ne".

11.01.2025 22:10:31 | Pavel D. F.

líbí

Ano, správný pohled na smrt, a pokud je člověk ještě vcelku zdráv, není kam spěchat.:-)

12.01.2025 15:01:36 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Já nejsem se smrtí srovnaná, nějak mi to nejde, moc mě bolí a dokážu si ji spojit spíš se slovem strach a obava než smíření, ale to, jak jsi to napsal, se mi líbí a oslovilo až tak, že to ve mně cosi zanechalo, děkuji*

09.01.2025 22:47:28 | cappuccinogirl

líbí

Když mi odešel dědeček, slyšel jsem ho jak mému otci který stál u mě řekl,
Mílo, už musím odejít, už mě volají.Pak se otočil čelem ke zdi a v klidu usnula a již se neprobudil.Byl to velmi hodný člověk a já o něj nemám žádný strach.To mi bylo deset let a ještě dnes ve dvašedesáti to stále slyším.Jsem Přesvědčen, že to z něho nevyšlo jen tak, něco jako blud.Věřím, a to pevně, že na nás všichni naši blízcí opravdu čekají.Přál bych Vám Všem, aby jste to cítili a věřili, že život pozemský nekončí, ale naopak začíná.Je to život daleko reálnější nežli tento, který je doslova"slepen"z mikročástic, tedy zhmotněn.Tam se žije jistě na daleko Vyšší úrovni.Tak že žádné Zbytečné obavy ze smrti:-)

12.01.2025 14:59:27 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Povídat si se smrtí je doklad o určité vyrovnaností a přijde mi to od srdce a bez strachů.

09.01.2025 17:37:33 | mkinka

líbí

No prostě to mám tak nějak jak píšeš.Děkuji:-)

09.01.2025 17:42:57 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Jsi smířený a to je ctnost.

09.01.2025 17:46:13 | mkinka

líbí

Děkuji mkinko.

09.01.2025 17:48:33 | Jeněcovevzduchukrásného

líbí

Rádo se děje

09.01.2025 17:56:03 | mkinka

líbí

:-)

09.01.2025 18:00:10 | Jeněcovevzduchukrásného

© 2004 - 2025 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel