DUŠE

Nškdo se mne kdysi zeptal, co je to Duše (co si pod tím pojmem představuju) Neměl jsem tehdy dost sebevědomí a odvahy (a stále ještě nemám) abych mu odpověděl. Ta otázka mě však oslovila

*
Co je pro mne DUŠE?

Pro mne je to To, čemu mohu říci mé skutečné JÁ.

Mé JÁ, v ubohé skořápce, která je prolezlá bolestí, nemocemi, emocemi, nesmyslným egem, chtíči, touhou po bezcenném materiálním braku.

Své JÁ cítím jen někdy. Vím, že jsou různé cesty jak se mu přiblížit.

Své JÁ miluji a zároveň ignoruji, vždy když jsem bezstarostný a vládne mi mé ego.

Ale vzývám jej, když mi je „au“.

Nechodím do kostela, přesto se modlím.

Cítím tíhu chvil, kdy jsem ublížil a v tu chvíli jme si blízko.

Když miluji, je semnou.

Když soucítím, stojí vedle mne.

Mé děti miluje semnou.

Bude semnou i v hodině mé smrti.

Někdo své JÁ zamknul na deset západů.

Někdo se mu umí otevřít, i když jej nevnímá. Jedno, zda chudý nebo bohatý.

Někdo o něm ví celý život.


Jako já. Osamělý mezi mnoha.


Někdo kdo stále hledá sama sebe a smysl „proč“.

Mé JÁ je semnou stále, bylo a bude.

Tehdy, teď i příště.

Vždy v jiné skořápce.

Mé JÁ je BŮH a je jedno jaké má jméno.

Mé JÁ je jeho nepatrnou součástí.

Jsem nepatrnou součástí svého JÁ

Vím o něm a to mě velmi naplňuje.

To je mé JÁ … má DUŠE


***


Pro přesnost: nepíši zde o Freudovském "id", tedy o mém já= egu,superegu:-)
Je to jen můj pohled, pohled mého nicotného "id" - já, v lidské skořápce, které tolik touží po souznění s mým skutečným JÁ - DUŠÍ, nevnucuji ho nikomu.


***


Epilog:

Každý máme v sobě světélko (plamínek).

Mnozí o něm neví, jen doutná a čeká na svou chvíli.

V někom již hoří.

Někdo umí plamínek předávat…….

Prostě, jen někomu pomůže zapálit jeho.

Jako svíčku od svíčky.

Nic to není, lásku v sobě máme každý.

Stalo se to i vám?

Tak tedy nehaste jej :-)