Rozhořčení.

Bože, proč v tebe stále věřím?, proč tě nedokážu odhodit jako zmuchlaný pytlík od svačiny?
Tolik bolesti, tolik slzí a ty se díváš, mlčíš, nic neříkáš.
Copak jsem tebou zaslepen, nebo jsem naivní blázínek?
tolik hrůzy, tolik zmaru,
a přeci v Tebe věřím.

Konečně chápu ty v co v Tebe nevěří, chápu je, má to logiku, logiku lidskou.
Možná že se rouhám, ale jsem jen upřímný, co na srdci, to na jazyku.
Mé rozhořčení jistě chápeš, Ty chápeš Všechno,
snad nebude všude temno,
prosím, ochraňuj nás všechny.