Sebedotazování neboli átmavičára aneb jak najít sebe sama: hlubší pohled

Již jsem napsal jeden článek na téma átmavičára ( https://www.liter.cz/ostatni-buhvira-937338-cist ) . Po jeho uveřejnění a reakcích jsem si uvědomil, že jeho hlavním nedostatkem bylo, že příliš popisoval věci okolo a málo jádro samotného cvičení. Proto jej berte jako úvod do problematiky a toto bude druhý, hlubší pohled, popisující čistě jenom ono cvičení.

První pokus přiblížit cvičení: budeme postupovat od proměnlivého k neměnnému: vnější svět se neustále mění. Mysl také: myšlenky se objevují a mizí. Je něco, co se nemění? Něco, co je stálé? Je to právě to, co si je vědomo myšlenek mysli a smyslových vjemů vnějšího světa. S tímto neměnným pozorovatelem, svědkem se snažíme ztotožnit. Buď přímo, ale pokud to neumíme, uvědomme si, že nejsme smysly, ani myslí, ani tělem: a to, co po vyloučení všeho zbyde, je neměnné.

Druhý pokus: snažíme se najít sebe sama: najít, co je ono "já" ve vás? Když řeknu "já": co to znamená? Ke komu se to vztahuje? Kdo je tento někdo?

Třetí pokus: zkuste se podivit, že vůbec existuje něco, místo aby (možná tzv. "logičtěji") neexistovalo nic. Pak se zkuste soustředit na kořen tohoto pocitu Bytí.

Čtvrtý pokus: proč být stále identický sám se sebou, když existuje spoustu jiných lidí? Ano, to byl vtip, ale v jádru vtipu je ukryta odpověď.

Pátý pokus: řekněte si svoje jméno a meditujte nad propojením jména a identity osoby.

Šestý pokus: upřete pozornost na samu pozornost, čili vědomí "já" přímo na toto vědomí "já".

Sedmý pokus, podobenství: pán přijde k očnímu lékaři a ten se ho zeptá: "jak dobře vidíte?" pán odpoví: "tak na 50%". Mohl mu tuto informaci dát sám zrak? Ne, ten je spolehlivý jen na těchto 50%. Muselo to být něco za ním. Co?

Osmý pokus, podobenství: v klášteře je žák jménem Danny, který se snaží dosáhnout osvícení. Mistr zvolá: "Danny, pojď sem!" Danny se zvedne a jde k mistrovi. Mistr se na něj podívá: "volal jsem Dannyho: proč jsi přišel ty?"

Devátý pokus: když se pokusíš z reality odebrat všechno, co odebrat jde, co ti nakonec zůstane jako neoddiskutovatelný fakt, který změnit nelze?

Desátý pokus: dokážeš si vůbec představit, že po smrti "nebudeš"? Je to vůbec možné? Jaký by byl tento pocit/stav? Je vůbec reálný z tvé zkušenosti?