Damüls - zážitky

Na úvod musím napsat, že jsem vděčný tomu, že jsem byl v Alpách, a taky tomu, že jsem tam mohl pracovat.

První dny byly náročnější, a právě proto jsem si začal psát nějaké pozitivní optimistické aspekty. Nejprve mi dělalo trošku problém nějaké najít, ale postupem času se to zlepšovalo.

Pracoval jsem jak na terase, ale i uvnitř. Dojem z Rakouských hostů jsem měl z 99% pozitivní a jenom v jednom případě na mě byl člověk tak trošku protivný, takže i díky příjemným hostům jsem měl přes den velmi dobrou náladu.

Zážitků bylo hodně, takže je zkusím seřadit do několika kategorií.

1. Kategorie bude „Schischule“
Měl jsem na starosti roznášení „nezdravých fast food jídel“ (které dětem chutnají – hranolky, smažené rybí prsty, nuggets apod.), když dorazila nějaká Schischule, tj. učitel, který je učil lyžovat + děti, měl jsem za úkol jim přinést jídlo a pití, které si objednali.

První dny mě pár hranolek spadlo s talířku, ale postupem času jsem získal zkušenosti, a když jsem to porovnal s tím, kolik hranolek spadlo dětem ať už z pusy, nebo z talířku na koberec, který jsem potom musel povysávat, tak jsem se tomu jenom smál.

V průměru to bylo 2 ku 54 na straně dětí. (ne dělám si srandu, neměl jsem vůbec čas to počítat, byl tam hlavně od 22.12 do 8. března velký fofr a mnoho práce) Od toho 10. Března do 6. Dubna těch hostů ubývalo.

S dětmi byla sranda. Největší zážitek byl asi ten, když jsem odvážel vozík, to byl takový dřevěný vozík, do kterého se zasouvaly tácky se zbytky jídel, což byla má další činnost, kterou jsem v Rakousku vykonával. No ale, když jsem tento vozík vezl, tak mě zastavil asi čtyřletý, možná pětiletý kluk, a řekl mi „jake čumachen“ Tak jsem mu nerozuměl, zeptal jsem se ho teda znovu. Počkal 5 vteřin a pak mi řekl znovu „Jacke čumachen“ (Die Jacke zumachen) Viděl jsem jeho rozepnutou bundu, tak mě došlo, že ji chce zapnout. Chytnul jsem mu tedy zips a bundu zapnul. Šlo to zlehka, sám jsem se divil, že se mi to podařilo během 5 vteřin – dříve jsem totiž ještě žádnému dítěti bundu nezapínal. Ono, když jste jedináček, tak nemáte moc příležitostí, komu zapnout bundu.

2. Kategorie, Zdejší zaměstnanci
Pracovala nás tam celkem 22. Většina byla z Německa nebo z Rakouska, potom byli 2 Maďaři, 2 Slováci, jeden Bulhar a šéf byl původem z Lichtenštejnska, ale nyní už žije v Rakousku.

První měsíc byl docela náročný. Spoustu hostů, spousta stresu, spousta úkonů, které jsem musel vykonat. Nejlepší bylo, když vám 2 lidi - zaměstnanci - kolegové, řekli, abyste vykonal stejnou činnost, ale jinak. To byla neřešitelná situace, protože když jste to udělal podle jednoho, tak se to nelíbilo tomu druhému. V lednu nás opustili 2 lidi, a bylo to z 99% díky tomu, že tuto buzeraci nedokázali spolknout a prostě se rozhodli "dobrovolně" odejít. Též jsem si pohrával s myšlenkou, že odejdu, ale zatnul jsem zuby, a vydržel jsem až do konce zimní sezóny.

3. Kategorie, Večerní hosté - Hausgäste
V pátky a v soboty jich tam bylo nejvíce, většinou od 80-120 hostů. Normálně jsme pracovali 6 dní v týdnu, ale nastaly i 2 týdny, ve kterých jsme neměli žádné volno. První úsek bez volna byl v době od 23.12 do 5.1 a druhý úsek na začátku března, kdy probíhal Fašank a probíhaly současně i jarní prázdniny, takže to jsme si opravdu mákli.

Během všedních dnů se pracovalo cca od 8:30-16:00, v pátky a v soboty + od 18:00 do 23:00 (od 19:00 do 21:00 probíhala večeře). Poté ještě zůstaly na place 2 číšnice, které pracovaly až do té doby, jak tam zůstali hosté. Většinou se končilo cca ve 4 ráno, ale někdy se to protáhlo i do 5 hodin, a na konci března, kdy k nám přijelo 127 architektů z jedné rakouské firmy, se to protáhlo až do 6 hodin do rána, to byl zrovna ten víkend, kdy se měnil zimní čas na letní.

4. Kategorie, Komunikace s hosty.
Ráno když jsem vysával, to bylo 8:30-9:00, jsem byl v restauraci sám, byla ještě zavřená, a Frühstücksraum byla hned vedle, tak se často stávalo, že ke mně Hausgasti přišli a ptali se na různé záležitosti.

Buď chtěli vrátit klíč, nebo zaplatit pobyt, nebo jim chyběl příbor na stole, neboť si špatně sedli. Taky když nás neposlouchají a ke stolu, kde je nachystáno 12 příborů si sedne skupinka pouze 8 lidí, tak je jasné, že ty 4 příbory budou někde chybět.

Potom jsem to řešil tak, že jsem vždycky nachystal o stůl víc, a buď jsem je posadil k vedlejšímu stolu anebo jsem jim jenom přinesl příbory.

Vždycky, když za mnou tedy nějaké host přišel, vypnul jsem vysavač a pilně naslouchal jeho žádostem. Někteří se zajímali, jak se jim odvezou zavazadla, jiní chtěli popelník a i přesto, že jsem pak měl zpoždění ve vysávání a dostal jsem příkaz, abych si pospíšil, a co jako dělám, tak jsem byl za tyto „komunikační rána“ rád, protože jsem se mohl účastnit aktivního naslouchání němčiny a reagování na prosby zákazníků.

5. Ivan
To byl můj spolubydlící a člověk s velkým srdcem na správném místě.
Dělal umývače, a protože té práce měl hodně, tak mi občas řekl, abych mu pomohl s umýváním sklenic, nebo s odnášením umytých sklenic, hrnků, talířků nebo polévkových mís do SB prostoru (Selbstbedienung).

A vždycky ten den večer, když jsem mu pomohl, tak mi řekl „Super Georgi“ a dal mi nějakou čokoládku nebo pamlsek…

6. Šéf
Byl to vlastně syn velkého šéfa, který řídil druhou restauraci, která byla o 200 metrů vzdálená, na kopci o 50 výškových metrů výše.

Tuto pozici dělal první rok, a teprve se učil manažerským záležitostem, což bylo vidět i na chodu restaurace a proto jsem dostával příkazy na jeden úkon od více lidí, protože na tomto místě chyběla hierarchická struktura.

Z mého pohledu byl první měsíc každý šéfem. A nebyl to jenom můj názor. Ti, kteří zde pracovali první sezónu, měli podobné zkušenosti.

Šéf byl jinak 31 letý příjemný člověk. Byl to flegmatický člověk, nechci však říci, že mu bylo všechno jedno. 2 krát jsem to nevydržel, přišel jsem za ním, řekl mu pár připomínek a pak se to snažil s ledovým klidem vyřešit.

7 Kategorie: Vesnička Damüls
Jeden den v týdnu jsme měli volný. První měsíc jsem zůstával na místě a využíval tento den k odpočinku. Ale 5.1 jsem dostal svoji první výplatu, tak jsem 8.1, ve volný den mohl poprvé vyrazit prozkoumat zdejší místo.

Poprvé jsem zašel do obchodu, nakoupil nějaké jogurty, sladkosti a podobně, zašel jsem se objednat ke kadeřnici, termín mi dala na 22.1. Poté jsem začal prozkoumávat zdejší restaurace. Vždycky jsem si dal espresso, protože právě podle toho, jak vám naservírují espresso, pozn. Kvalitu restaurace. Když mi sami od sebe přinesli k espressu vodu, dal jsem si i hlavní chod, a číšník dostal ode mě větší dýško, když ne, dal jsem si k espressu pouze štrudl a dýško dostal jenom dorovnávací.

Závěr
V celkovém kontextu pro mě bylo Rakousko skvělou životní zkušeností a myslím si, že se do Rakouska za pár měsíců vrátím. V Rakousku se mi líbilo a je to určitě jedna ze zemí, ne-li jediná, ve které bych v budoucnu chtěl žít.

Všem tuto zemi doporučuji, a pokud nebudete mít práci, tak je to určitě jedna ze zemí, kde práci relativně snadno seženete. Po Norsku, Lichtenštejnsku a Švýcarsku je tam nejnižší nezaměstnanost.

Toď vše. Ahoj příště.