Drožka I.

Takže to vezmeme od začátku. Předpokládám, že jste právě někde vystoupili z autobusu a po setmělé polní cestě míříte do lesa. Sebou máte doklady, peníze (pro nás a pro sebe), vodu, léky, vytištěný manuál, co jsme vám poslali (a možná tohle), v lepším případě „kafe sebou“ (kdo má vlastní gumák, je můj miláček) najedli jste se a jste teple oblečeni (netopíme; sedm z pěti očařů doporučuje brýle kryjící oči tak, aby nic nemohlo dovnitř, ale ne vodotěsné- to by bylo nepohodlné, stačí velké sluňáky) a nezapomněli jste na Kevina.
V současnosti létáme na pěti strojích, dvou samokřídlech Urhes a Pāsmaru, která užíváme jen zřídka, Unqua Čuňasovi postaveném na Zemi na draku z Deiszborahu , Bajo a jedné, zatím bezejmenné, paprskovce (původní Úsvit krásného jednorožce nás nějak neoslovil…) a stálých členů posádek je sedmnáct (chvíli mi trvalo to spočítat, oni chvíli nepostojí a v účetnictví mám bordel, takže chyby jsou vyhrazeny). No a ještě je tu Haroprilar, ale ta má přes padesát členů posádky, takže je silně nepravděpodobné, aby všichni lehli najednou, a vy jste to přežili. Také sehnat místo na přistání pro takové monstrum už není sranda a hlavně posílat ji pro vás, by bylo poněkud nerentabilní.
Ne všude se dá sednout, aniž by se udělal nějaký nepořádek a ne každá mýtina je dost dlouhá, široká a bystrozraká, rozuměj nezarostlá. Polámané stromky jsou horší než kruh v obilí. Občas se to svede na divokou honbu, nebo húlavu, ale pokaždé by to nemuselo vyjít. A i ty stromky, stejně jako obilí, řepka, vojtěška a šmarjápannovimjacotonatompoliroste, někomu patří a bylo by sprosté to zbytečně drtit (miluju pozdní podzim, zimu, předjaří… no to bude asi všecko). Mí kolouškové sice mají své stroje v drápu, minimálně na úrovni běžné armádní prověrky pro ploty transportů, takže nekrouží před sednutím ani před odskokem, ale i pár štíhlých kovových nožek umí potrápit krtka. Když už nějaké pako vykrouží zlo, nezbývá nám, než vzít kolíky, tyče a provazy, aby si toho vedle superhypermegacornart agrosymbolu nikdo nevšiml. Tozn. bahno všude, noc v pr... a nálada zkažená. A i vám se může stát, že budete stát v poli s kolíkem a kolem vás bude pobíhat Kotě na šňůře.
Jinak s nástupem ze suché země nikdy nebyl problém, jen prosím, ve větší skupině postupujte stále dozadu, dokud se nenalodí všichni a pak nechte projít personál (Když dovnitř nepustíte plota, nikam se neletí. Ne, že bych vás podceňovala, ale skříň řízení má on/ona/já).
Přímo v okamžiku nalodění se nikdo na nic neptá, (pokud se nakládá v lese a nikdo tam není, zkuste počkat, možná jsou na houbách, nebo v maliní- Čiko se neustále pokouší, se značným nadšením a střídavými úspěchy, hledat houby v lednu atp.) A pozor na únosy, než k někomu nastoupíte, přesvědčte se, že jsme to opravdu my (což vám ovšem nedá jistotu, že já vás na prvním štendru nevyměním za blatník… Profesionalita nadevše:)´
Může se stát, že budete požádáni, abyste se připravili na sednutí na vodu. Může to být různá hloubka, lepší kusy použijí polštář a pak stačí pár čísel. To znamená, že platí vše, jako normálně, až na gumáky (Myslím ty boty, nikdo po vás nechce, abyste lezli do žabí tůně ve skafandru). Bez nich by to šlo také, ale vzhledem k tomu, že se brousí v noci… Nikdy nevíte, na co v té vodě šlápnete. Mořskej ježek to asi nebude, ale pozůstatky podvečerního pivase, kus plechu nebo jen mrtvá ryba k pozvednutí nálady rozhodně postačí. Furt než naboso jsou lepší obyč boty, i když z nich pak pořád teče a všude jsou kalužiny a bordel. Na gumovkách obvykle nic nezůstává. A loužičkování platí i pro většinu zla jménem kroksy, to mi nesmí přes práh! Ne, dokud si je nevytřete i zevnitř.
V případě hluboké vody už je to na nafukovačku. Osobně doporučuji krokodýla. Ne, nejsem blázen… ne úplně. Arnold je plochý, takže pod ním nemůžete zůstat, ale na druhou stranu je se čeho chytit a ocas krásně vleze mezi nohy a udrží vás, stejně jako pacičky, stabilní. Jen škoda, že je nevyrábějí větší, protože takhle se i malý člověk, jako já, vždycky namočí. Fajn jsou také záchranné vesty, ale v tom se špatně leze, a pokud vám na palubu pomáhá Maya nebo Neetian (nepravděpodobné, ten náš se lidí štítí), může vám ji prorazit, což zajisté přispěje ke všeobecnému zmatku. Rozhodně zapomeňte na lodě a čluny, které se rády převracejí. Také u sebe mějte něco, čím v případě nouze toho arnolda rohnete. I když si zakládáme na neviditelnosti, lepší, než aby se někdo utopil, je když si pořídíte něco jako voděodolnou čelovku… a potápěčskou masku (ne plavecké brýle!!! Myslím tu věc s nosem, protože tlak. Když vás zachytí polštář, může to být hodně ošklivé.) Ničeho se nelekejte, když půjdete dovnitř s vodou. Náklaďák se může prakticky úplně naplnit, aniž by došlo k nějakému neštěstí. Jen se pak nenechte vypláchnout. Myslím, že o očkách v podlaze se píše jinde. Ti, co vás budou rybařit, vám určitě rozdají popruhy, za to je platíte. Prosím popruhy vracejte (Ne, prát je nemusíte, ani když jste je poblinkali. Nikdy je nepereme.).

Kůl v plotě, aneb když posádka nedělá, co by měla:
Nikdy s vámi, vědomě, nepošlu míň, jak dva rabiáty, ale když se to sype, tak z vysoka a už jsme tu měli případ, kdy ani čtyři nebyli plně funkceschopní v okamžiku, kdy to bylo potřeba. Ale pořád je to výlet na úrovni cesty příměstským autobusem. Ten taky občas přejede ježka. Také se snažím, aby alespoň někdo byl jazykově vybaven, Puja mluví docela dobře mandarínsky a Kotě má slečnu ve Vaduzu, takže Deutsch, jinak všichni obligátní paangličtina pro El Yunque a Mára, který vypadá jako největší mimoň z nás všech, je Ostravak (pardon Porubak).
Zvykněte si na ticho. Když se něco stane, není to jako ve filmu, kde všude řvou sirény a blikají světla. Aktivita je obyčejně známkou toho, že něco funguje a věc, která je rozbitá o sobě bude sotva co pět sekund podávat raport.
Pokud zjistíte podezřelou neaktivitu ze strany mých zaměstnanců, nejprve vyčmuchejte, proč posádka nereaguje. Často bývá na vině opilost, rozespalost, nebo jenom stávka (protože další kroky zahrnují zabití plota, bylo by poněkud nešťastné se v tomto bodě utnout).
Poté, co odstraníte bezprostřední příčinu potíží,… nebo to nechám na vás dle situace a uvážení. Také nemusíte všichni dělat všechno, o úkoly se podělte. První, co doporučuji, je se dostat do kokpitu, pokud tam je. Druhé místo, které se ale zpřístupní až po vypršení prioritního připojení z kokpitu (neplatí u Čuňase, ale tam ostatně neplatí skoro nic) je v náklaďáku. Prioritu nejsnáze zrušíte žlutým tržítkem, ( viz. dole)které ale je v kokpitu, takže jsme si nepomohli, nebo vytržením šajdrpák a kolíbky u samokřídel, tam také pomůže pomazání prostoru pod plotem kyselinou fluorovodíkovou, kolíbka by ho pak měla sama pustit. Doporučuji použít nějakou tyč, nebo tak. Kyselina je v ampulích přilepená na stěně suchým zipem, nebo, pochopitelně, v pumovnici. Odzkoušené je také větší, než malé množství krve z plota na hlavním displeji (pak kolébka plynule reaguje na jinou osobu). Tohle všechno ale můžete udělat, jen, pokud už jste uvnitř. Jak tedy otevřít dveře… pokud to u Čuňase nejde, nejspíš se tam něco vzpříčilo, nebo je to prostě rozbité, ale měla by fungovat věc podobná klice, sekera. U samokřídel se vám otevře samo, nebo se dovnitř nedostanete, dokud plot jeví známky možného znovunahození, o což se postará loď sama (tedy pokud nejste druhý plot, mrtvá ruka nestačí). U ostatních, je to složitější. V případě, že to budete zkoušet venkem, platí číslo 5, muž přes palubu (do samokřídel se zase nedostanete). Na té, co se nejmenuje, jdou dveře vysadit z pantu, nebo proříznout sklo a tenká ručka už si poradí (měly by se otevřít pomalu, ale za to, že o ni nepřijdete, neručím). Bajo se sundá boule nade dveřmi a je tam táhlo, které má tendenci držet je zavřené, ale funguje i z druhé strany, takže aby poslední prošel, je potřeba sundat kryt i tam a podržet je. Dveře na Bajo jsou vcelku hbité, mají docela sílu a ještě něco, čeho si určitě všimnete v terénu (ano, opravdu to slouží k tomu, aby se nezašprajcly), takže doporučuju nezůstat mezi nimi. Z toho, že vám tady prozrazuju, jak se vloupat do kokpitu si nedělejte těžkou hlavu. V případě skutečného přepadení je jedinou relevantní překážkou ta poslední, která se vás netýká. Nouzové zastavení pomocí tržítka je vhodné jen tehdy, když je loď poškozená, nebo se děje něco opravdu strašlivého. Pokud pokračuje v cestě zvoleným směrem, je vždycky lepší cesta menšího odporu, tedy bod dvě.
1) Nouzové zastavení
Žluté tlačítko je přímo nad plotem, v jeho bezprostředním dosahu a často na sobě mívá nalepený provázek s kuličkou na konci (pardon, teď jsem si uvědomila, že to není tlačítko, ale spíš tržítko, nebo tak – základem úspěchu je prostě tu věc vyrvat z desky. Na Čuňasovi do něj někdo vyryl 42.). Použijte na tu věc hrubé násilí a připravte se na nevolnost a bolest hlavy, brnění prstů a tak vůbec, ale myslím, že když to dospěje do tohohle bodu, tak si toho pro samou nudu nevšimnete. Kromě případů, kdy hoří, nebo je hodně vlhko v Čuňasovi. V případě, že žluté tlačítko nefunguje na Urhes, nebo Pāsmaru, děje se něco, co neumím vysvětlit a nejspíš se nedá dělat nic, o čem bych věděla (ale stejně se k němu nejspíš nedostanete). Když máte odtlačítkováno, už nesmíte do náklaďáku ani do trupu (nepředpokládám, že by někdo chtěl do trupu, ale jeden nikdy neví). Cokoliv, co zůstalo mimo kokpit je nejspíš v tomhle okamžiku sbaleno na cesty. Takže tlačítkujte až v okamžiku, kdy všichni, kdo se můžou dostat k vám, už u vás jsou! Může se stát, pokud nebude zavřeno, že to do kokpitu natlačí část toho šrotu, co vznikne v neizolovaných částech. To je nepříjemné, zvlášť pokud tam bylo nějaké maso, ale normální. Důležité je ale zavřít, pokud to jen trochu jde, protože, když selže dílčí systém trupu, může ho to utrhnout. Čilý plot vás v takovém případě dostane někam, dřív než dojde vzduch v těch pár lahvích, co sebou taháme (pokud je nějaký blbec nenechá v náklaďáku/ nezapomene doplnit/ nevymění za cokoliv s papírovým deštníčkem). Ale dělit se o tajfun také není zas taková sranda (zkontrolujte, co v lahvi je, ať se neotrávíte). V dalším bodě se odstraní plot. U samokřídel se musí odšroubovat, je to asi na dvě otočení a může se stát, že se to celé vytrhne. Jinak stačí sesadit a odkulit někam, kde nebude překážet. Pásy nejsou přeřezávací. U Čuňase je malá páčka vespod, vypadá jako napuchlý červ (červená a obalená takovou tou gumou, jak malé páčky bývají, nesplést s okem, tím se sedadlo polohuje, když je potřeba někudy prostrčit ocas a tak), samokřídla ho pustí sama hned, jakmile odhadičkujete levé ucho. Pak se dá celé křeslo odsunout stranou. Pokud ne, tak bude u sebe mít nůž. Může se vám ale stát, že pásy a žebra budou bojovat i o jednotlivé kusy, zejména u Šálgirího (loď má potíže rozlišit, jestli žije nebo ne a občas trucuje). To se dělá kvůli falešným signálům z odumírajícího mozku, (na druhou stranu vás většina plotů samokřídel, ke kterým se stejně nedostanete :), dokáže dostat do bezpečí i po smrti). Pa-prskolet funguje na tlačítka přímo na tom plátu a na Bajo ani já nevím, jak se to rozdělává ( jsou tam nové kusy, které jsem ještě neviděla). Bajo reaguje na změnu váhy v křesle, takže pokud ho musíte opustit vy (ale nechcete zastavovat), použijte pytel s namalovaným obličejem jako závaží. Když ho odkládáte, nezapomeňte ho připoutat, má skoro čtyřicet kilo a určitě nechcete, aby vám skočil na záda).
2) Dojezd
Pravděpodobně byl nastaven nějaký kurz, v němž, nějakou rychlostí pokračujete, pokud jste se z něj neodchýlili (pak platí 1. bod). Odtud už platí, že si to opravdu musíte celé přečíst předem, než začnete za něco tahat a něco mačkat..
V pravém dolním rohu máte vodorovnou čáru, která odměřuje, kolik z trasy k vybranému cíli jste urazili. Kdo umí dobře číst, najde si tam i procentuální vyjádření, jinak se vybere úsek (vezměte ho dost daleko), který se na stopkách odměří, a podle toho jak rychle zmizel, se určí, kolik času zbývá, než minete vyznačený cíl (zbývající délka, lomeno délka vybraného úseku, krát čas, za který úsek zmizel… nebo tak nějak). Pak máte chvilku klidu, než se dostanete tak na čtvrt hoďky od cíle. Do té doby můžete buď volat o pomoc (také můžete skončit v base/ na mrchožroutím menu), nebo nám. I kdybyste si neporadili, nic se neděje, kurz se nastavuje tak, aby se při zaspání do ničeho nenapálilo, takže vysněný cíl jen mírumilovně minete. Kurz se ale nikdy nenastavuje jako kolizní, takže se vám může stát, že nastavený cíl je někde v pustině mezi bodem A a bodem B (na trase Země-Molhinhgár ne). Plot odstraňte až poté, co jste minuli cíl. Krom pa-prskoletu a Čuňase, lodě zastaví. Pokud nezastaví, tak žluté tlačítko.
3) Zastavení a otočení
Plynulou tibiální rotací v protisměru podkryvu levé dlaně… ne dělám si prdel. Se samokřídlem se nechte zachránit a odtáhnout. Nikdo se dovnitř nedostane a já později pošlu dalšího plota, který vás i s lodí ukradne a doručí na místo určení. Ničeho se nelekejte, pokud se váš cíl mezitím scvrkne na špendlíkovou hlavičku, to je normální. Jen je dobré, pamatovat si, kterým směrem, alespoň přibližně, zmizel. Naopak, pokud se otočíte moc blízko, půjdou po vás dopraváci (furt lepší, aby mi zkonfiskovali loď, než abyste se udusili).
Čuňas: Vpravo nahoře je soustava do sebe vložených koleček, vašim úkolem je zařídit, aby se všechna srovnala na nule, znak -x-. A pak tu nulu otočit k červené šipce nahoře. Výkon motorů snížíte stažením pák s bílou hlavicí u pravého kolene. Zároveň ale musíte někam přesměrovat energii. Tu můžete buď uložit do baterie (To vám vysvětlovat nebudu, protože se bojím, že nezjistíte, jestli je plná, to se dá jen z trupu. Posádka si to pamatuje, vy byste mohli vyletět do luftu.) nebo ji vypustit ven, což se obvykle využívá jako hybná síla při otáčení, nebo zastavování. Nejpraktičtější asi bude nejprve vypnout tokamak a doufat, že v baterii něco málo je (ze stropu mezi dvěma silnými žebry visí dioda, která zeleně svítí, pokud energie v baterii je, jestli je tam ještě místo, neukazuje). Tokamak vypnete tím, že věc, která vypadá jako velká ostružina, zataháte za všechny čudlíky (jsou na žlutých krčcích a nesmí zapadnout zpět, když, tak to zkuste znovu). Před vytažením každého černého čudlíku je potřeba sešlápnout pedál, který nemá hlavici (doufám, že do vaší nehody nepřijde o hlavici i nějaký další, že by tenhle někdo opravil, se opravdu nebojím), mačkejte ho našikmo, chce to sílu, a držet, dokud není jistota, že cecík na ostružině už nezaleze. Když je ostružina celá vytrčená (my tomu říkáme malina, ale je to černé), někdo doběhne do náklaďáku, odšroubuje mříž uprostřed podlahy (tu největší) a na té nejsilnější trubce (bude horká) jsou dvě obří stříbrné matice, těmi točte na tu stranu, kam to půjde, dokud se neutočí úplně, mělo by to vydat zvuk, jako když se otevírá obří deva (Nic se neotevře. Trubka zůstane neporušená. Věřte mi, že to co je uvnitř, byste si nechtěli vypustit do klína). Po stažení bílých pák by se měla kolečka sjednotit a vy letět setrvačností. Poslední pohyb je oproti červené šipce. Zastavit můžete tím, že budete otáčet miniaturní šedé sudy na přístrojové desce přímo před sebou (ty pohybují jednotlivými tryskami a opatrně sešlapávat pedál bez gumy (jen lehce, vypouštíte tím zbytkovou karmu a té už v trubkách tolik nebude – pokud vám dojde, můžete zkusit ještě odšroubovat matici blíž k vratům (než začnete znovu šlapat na pedál, musí být zase našroubováno. Na druhou matici nešahejte, je tam ještě vnitřní zátka, která brání reakci a když ji odšpuntujete náhle, bez přípravy, nedopadne to dobře). Hra se soudky ale vyžaduje cit a zkušenost. Lepší bude je všechny otočit proti směru letu, mělo by se vám to srovnat na displeji, bude to v zeleném rámečku, čísla, která se pohybují, když otáčíte sudy. Dokud nešlapete na pedál, považujte to za dětské počítadlo a pohrajte si, ať se orientujete. Soudky otáčejte, dokud se všechna čísla nesjednotí na -x-, pak krajní soudky posuňte o jedno, nebo dvě čísla bokem, ale souměrně a na každé straně nahoru a další dolu. Pak jemně stlačte pedál. (Když jsem tohle psala, zapomněla jsem na jeden detail a určitě bych nás všechny zabila :) Zatímco šlapete na pedál, strčte do jednoho ze soudků blíž středu a nasměrujte ho TROŠINKU ven z formace (ke stěně kokpitu), to by vás mělo otočit. Pak sud srovnejte a pedálem dofoukněte tak, aby se tachometr srovnal s červenou šipkou. K tomu, na co jsem zapomněla: Nevysunula jsem trysky mimo obrys plavidla a chudák Čuňas není z lodí, co by tohle vydržely. K tomu slouží pět prohnutých ramen a ta ovládají táhla vedoucí k panelu vzadu za levým ramenem plota, je to jentaktak k dosažení. Tím, že je tam páček sedm se nenechte zmást, nepotřebujete je všechny, ale prostě je postavte všechny, jako stěrače u auta, když chcete umýt sklo. Než půjdete na přistání, musíte je zase zatáhnout, ale to už budete mít sudy otočené ven.
Pa-prskolet: Má naštěstí jen jeden typ pohonu. Modrý kámen přesunete na žluté pole s duhovými okraji a otočíte špičkou k jednookému pulci (nejsem blázen já, ale konstruktéři té věci). Nemám tušení, jestli v tomhle okamžiku stojíte a jste otočení, a vy to nemáte jak zjistit. Inu, paprskovka. Tam je vše otázkou víry a toho, vypadat dobře a hlavně v míru a všeobjímající lásce.
Bajo: Rotující kolečka vpravo nahoře (soustava do sebe vložených koleček, vašim úkolem je zařídit, aby se všechna srovnala na nule, znak -x-. A pak tu nulu otočit k červené šipce nahoře). Zastavíte tak, že šajdrpáku (zlatý párek) odtlačíte od sebe, co nejdál to jde a stejně dva boční pedály (Nevadí, když nezastavíte úplně). Motor stále jede, ale nespotřebovaná energie se sama, přes akumulátor vybíjí do okolí (ale v tomhle stavu jí to vyrábí jen minimum). Můžete se začít otáčet. Chytnete si volant (koblihu) ve spodní části, tak abyste měli ratiště mezi prostředníkem a ukazováčkem (pokud ještě máte všechny prsty. Pokud ne, platí to dvojnásob. Někdo si koblihu chytá za šešulku, někdo z boku, někdo svrchu opírá zápěstí, ale ta naše už je dost olezlá a klouže). Mírně přitáhněte párek a koblihu vytočte do strany, jako byste točili volantem, zároveň ale její horní okraj tlačte ke svým špičkám, dopředu a dolů, nejspíš to všechno přeženete a roztočíte se jako čamrda, ale v tom okamžiku už znáte princip. Zastavíte zase pomocí párku a pedálů.
4) Přistání
Eh… To jsem si na sebe upletla bič! Doteď to byla všechno velká sranda a na všechno bylo dost času a nekonečně mnoho pokusů (také platí to, že kdo má potíže porozumět textu, nemívá čas panikařit), ale odteď budu o něco konkrétnější a stručnější. Myslím si, že dokážete přistát s paprskovkou, možná se, přijatelným způsobem, vybouráte s Bajo. Jak tohle napsat a nikoho neurazit…? S Čuňasem se určitě zabijete (je to skvělá loď, ale ne pro každého). Brousit se dá elegantně až něžně, ale pro nás bude dostačující styl kufr šutrů.
Vaše rychlost už nesmí přesahovat třetinu rychlosti světla. Nejdřív musíte dohonit planetu, naskočit do její inerciální soustavy a zakotvit se na dráze a srovnat rychlost s rotací a strop tak, aby nebyla nad vámi, ale pod vámi. I opačně se dá brousit, ale jaksi to není ono (u strojů dostrojených pro tu ošklivější práci je půda podstatně pevnější, než bříško a tak se klouže po ní, ale vy byste si mohli při otáčení polámat křídla). Vykašlete se na vstup nad pólem, prostě to seknete, kde to dá. Úhel sestupu je 21° (U M, protože je to prcek, může být i prudší, ale nedoporučuji. Samokřídlo dá 90, i „víc“ při přeletu, až dolu, ale vy se snažte co nejvíc se zplacatit.). Zvednete si iontový štít a vypnete rošty aktivního systému (to ať už jsou všichni přikurtovaní, i když všechny naše stroje, krom pa-prskoletu, mají pasivku). Někde tam je ukazatel, kolik dostanete G, když to uděláte. Natočte se na úhel 23° a před 40 000(Molhingar) 42 000 (Země) zpomalte na 22 000km/s. Na 20 000 má Z GPSky a další smetí! Na 15 000-3 000 srovnat magnetismus trupu. Od 2800Z/1200M a do 700Z/680M nemá smysl brzdit, je to řídké. Na 800 (M trochu dřív) vypnout manévrovací trysky (vy je nahoře potřebovat nebudete) a zatáhnout do trupu! Jakmile skončí termopauza, už musí být zakrytá reakční plocha motorů, UV a RTG krytí i štít zvednutý, pod 450 už vše zastrčit, na 350Z/210M pozitivní náboj. A konec srandy. Tam venku je 1500°! Od 300Z/180M do 100Z/70M nezastavovat, kontrolovat povrchovou teplotu, která nesmí přesáhnout 550°, zpomalit pod 200km/h, sestup pod úhlem 32-42°, štít furt na pozitivu, ve 180 nahodit manévrovací trysky nebo platformu, daleko za inverzí, mezi 50 a 8 můžete stáhnout štít a sundat UV i RTG, pod 8Z/14M pozor na ptáky a bouřky. Pak převést pohyb na úhel sestupu okolo nuly, vycabit nožky, zastavit a sednout. Otevřít, vypnout. Líbat zemi… Za žádnou cenu se nepokoušejte přistát na Kajtó, ta je příliš hustá (-/º/- Tauben, Tsise, Morabil). Jo, s poškozenou lodí také neklesejte. To je všechno hezké, ale… Takže:
Čuňas: Otočte si sudy tak, aby číselné znaky byly na znacích připomínajících polovinu vejce natvrdo (CO, ale opačně). Pak chvíli počkejte, jdu zvracet hrůzou… Zatlačte páky za levým ramenem do panelu. Právě kolem vás nejspíš proletěla žádaná planeta, nebo měsíc. Nevadí. Přitáhněte si, pokud jste to ještě neudělali, celou konzolu (no, to je docela honosný název, prostě tu krabici) se sudy k sobě a připoutejte se. Budete ještě potřebovat velkou plochou žlutou krabici a věci na středovém žebru. Na středovém žebru je něco jako hmyzí hlava nebo joystick, je to centrální bod, nespletete si. Vpravo pod ní, tam co klíčky pod volantem, hubená přepínací páčka (jsou tam dvě, myslím tu horní), přepnout směrem od joysticku a zároveň s tím ještě jednou přišlápnout pedálem do trysek. Mělo by to začít řvát. To je chlazení baterie. Teď si můžete zatáhnout trysky do trupu, už je nebudete potřebovat (snad nikdy). Není to, můžeš, ale nemusíš. Prostě to udělejte, dokud můžete, až budete muset, budete muset i spoustu dalších věcí. Pokud to neuděláte, přijdete o ně v termosféře a vylomenými částmi se venkovní teplota protaví k vám. Na panelu za levým ramenem je malý knoflíček dole v rohu blíž k vám. Stačí ho zamáčknout a pak vytáhnout a měla by zhasnout jedna diodka v rámu panelu. Druhá zhasne až po vytažení krovek. Nad pravým ramenem máte kruhový panel s liškou, na něm je rumplovadlo (největší věc), to musí ležet na panelu a všechny knoflíky pod ním musí být vmáčknuté. Levou rukou si na středovém žebru projeďte svislou rýhu shora dolů, druhou zleva, až uvnitř zezelená, pravačkou, v úrovni boků (ob jeden panel pod liškou) zatlačte věc uprostřed dovnitř), měl by při tom být stlačený pedál se zelenou gumou, ale je to jedno, když zapomenete. Zkontrolujte si rychlost. Na vnějším kolečku by měla být asi ve třetině, nejlépe silně pod ní, cesty ke žlutému puntíku. Vezměte kripla do dlaní prsty nahoru, palce strčte do příhodných děr. Zvedněte ho z háků a plynulým pohybem ve směru ratiště si ho posuňte k sobě (Celá ta černá půlkulatá věc, ze které trčí, se dá pootočit, čímž si nastavíte výšku, ve které ho chcete mít). Točí se s ním jako s volantem pro pohyb do strany a pro náklon se, kdo by to řekl, naklání na stříbrném kulatém kloubu vespod. Palci můžete korigovat přívod energie z baterie. Používejte plynule oba zároveň, jinak vás to bude otáčet. Změna polohy není možná, dokud se nehýbete, auto, co nejede, také nemůže odbočit. Jako zájmovou oblast si musíte to, na čem chcete přistát, označit (Nebudu se zabývat prací se senzory a vyhledáváním, spolehnu se na to, že máte optický kontakt, nebo alespoň potuchu, kterým směrem to zmizelo). Na malém displeji vpravo nahoře je mapa čelního pohledu (tedy to, co vidíte před sebou), pobíhá po ní kurzor, posunuje se zubatými kolečky v pravém a levém dolním rohu jako na kreslící tabulce (vlastně to původně byla kreslící tabulka :). Samotnou mapu můžete posunout lištou na boku (stříbrný drát, napůl zapuštěný do plastu). Přejíždí se po ní prstem a obraz se posunuje. Blízké objekty, i když vy už je nevidíte, budou fialové nebo žluté, vzdálené modrozelené, jako pozadí. V okamžiku, kdy se vám podaří dostat kurzor zhruba tam, kde ho potřebujete, zmáčknete dlouhý obdélný knoflík na spodku mezi těmi, co se s nimi točí a na hlavním displeji by se vám měla ukázat změť čar a velká bublina. Takže si zmáčkněte ty dvě brusinky na kriplu a jakmile se dáte do pohybu, nakloňte se k cíli, který už možná zmizel ze zorného pole. Zároveň už si naleťte tak, abyste měli cíl pod sebou. Klesejte a leťte dopředu, dokud se pod vámi země nezastaví. Kripl nepouštějte, má tendenci se vracet. Udržujte ho na 21°. To poznáte podle patvaru na hlavním displeji. V červené zóně je tam něco, co vypadá jako žába, rozjetá. To je obrys lodi (ve skutečnosti tak vůbec nevypadá, ale tenhle náčrtek vznikl dřív, než jsme získali tenhle drak). Ve skutečnosti to ukazuje vaši polohu vzhledem k ose tělesa pod vámi, která je kolmá na disk oběžné dráhy (má jen málo společného s osou otáčení, nebo těžištěm). Takže se držte na pravé straně za svislou čárou. Těch 21 se počítá od čísla, které se dotýká povrchu tělesa. Je to opravdu 21, ne 22, ani 20! Tady si plot může nasadit na dráhu a dát si pauzu, my to zkoušet nebudeme, nebudu vás učit, jak to najít. Na dlouhé žluté krabici máte několik hranatých okének plných knoflíků. Je tam věc, co vypadá jako šachovnice a vršky jsou natřené lakem na nehty. Ten s dlouhými fialovými flitry. Po zmáčknutí by to mělo začít dělat tjudum-tjudum, nebo tak nějak. Pod pedály je věc připomínající víko od popelnice, otočte ho tak, aby byla vidět ta méně podrápaná polovina, tu podrápanou strčte pod sebe. Právě jste zavřeli krovky a další diodka na panelu ramen se sudy by měla zhasnout. Vpravo pod sedadlem je páka, olysalá s popraskanou gumou, leze z ní molitan. Tu zvedněte, co to dá. Druhou rukou stále držíte kripla. Neměli byste nic poznat, ale pokud jsou roztříštěné rošty (tak se tomu říká ve Star Treku, a také to tak vypadá, jen pochybuju, že Picard je má z novoborského skla:), pak na vás od téhle chvíle bude působit zrychlení a gravitace zvnějšku. Na pravé straně hlavního displeje teď bude svislá čára, která je stále tlustší a kratší. Objevila se, když jste si označili cíl. Je to výškoměr, má i číselné vyjádření, ale nám bude stačit, že mění barvy. Když začne modrat, znamená to, že je čas upravit úhel sestup na 23°, musíte si také zpomalit pod 1/15 před žlutou tečkou na velkém kruhu. Brzy se dostanete do vrstvy družic okolo Země, takže opatrně. Jakmile výškoměr začne zelenat, svislou rýhu na středovém žebru, první z leva, projíždějte prstem, dokud se číslo nad ní nesrovná s číslem pod liškou a tím v pravém horním rohu hlavního displeje, označeným chcíplou rybou s nohama. Když výškoměr začne žloutnout, nesnažte se brzdit, nebo loď řídit, atmosféra je zde řídká. Pak výškoměr zrudne! Ještě než to udělá, musíte napíchnout kripl na háčky, na kruhu, který jste otáčeli pod pedály kulatou věc, co vypadá jako víčko od konzervy, posunout pod sebe a všechny zbylé svislé rýhy na středovém sloupku stáhnout dolů a úplně naposledy tu rýhu, co jste nastavovali jinak, první z leva, posunout mírně k mínusu, asi tak do čtvrtiny, nebo pětiny. Ve výši čela budete mít na hlavním sloupku mimozemšťana (myslím, že byli v nějakém jídle a teď jsou jejich žalostná torza rozeseta po celé lodi, kde slouží jako úchytky a lapače prachu), respektive jeho horní polovinu, otočte s ním tak aby se díval do stropu a uhoďte do kovové plochy nad ním. Teď může výškoměr zčervenat. Nezastavovat! Teď padáte jako kámen místy, kde se nikdo nechce zdržet dlouho. Teplota povrchu trupu by vám neměla přelézt přes 550°C, teploměr je u dveří, uvidíte ho v plotním zrcátku. Rychlost by neměla přesáhnout 200km/h, úhel je někde mezi 32-42°, ( Z ostřejší, M tupější). Rýhu, co má plus a mínus posuňte skoro až k plusu, na úroveň klikaté čáry na nákresu vedle. Jakmile výškoměr zfialoví, kruh pod pedály otočte zase tou původní stranou ven a sundejte si kripl z háků. Vymáčkněte si knoflík natřený lakem na nehty s podlouhlými fialovými flitry. Všechny rýhy na sloupku, krom prostřední a té plusomínusové, vyjeďte nahoru. Ty dvě nechte zatím napokoji, dokud výškoměr nezmodrá. Pak prostřední vyjedete nahoru a víčko od konzervy pod pedály vysunete k vnějšímu okraji kruhu. Tady už musíte sestup řídit. Nastavte si úhel sestupu, co nejmenší, jako byste si chtěli na zem lehnout. Doporučuju, vybrat si místo, které není pod vodou. Rychlost udržujte na dvou stovkách, ale teď už je to jedno, dokud se nezačne hýbat nějaký další kruh, to by znamenalo, že letíte moc rychle. Dostáváte se do oblasti bouřek a ptactva, takže opatrně a hlavně se neděsit, když vám čáp zaťuká na čelní sklo. Z centrálního sloupku trčí po straně veliká páka, tedy dvě, uprostřed spojené, trochu překáží, ale vlastně vypadají jako ideální k opření nohou. Zvedněte ji a zatlačte, co to dá nahoru ke sloupku (použijte ty nohy). Čuňas by sebou měl trhnout, protože právě vyvrhl nožky. Zatímco budete plynule zpomalovat (prostě jen nemačkáte brusinky, jen si občas tak cvrnknete), vyberete si místo, kam chcete dosednout. Na žluté krabici vpravo otočíte kolečkem nahoře do horní polohy a zmáčknete všechny tmavé knoflíky pod ním. Zavěsíte kripl na háky a pomalu otáčíte kolečkem na žluté krabici k nule -x-, dokud nenarazíte na zem. Otevřete si hangárová vrata a použijete žluté tržítko. Nezapomeňte, že Molhinhgár má mizernou atmosféru! Já vím, že se to lehko řekne…
Bajo: Vpravo nahoře máte mapu čelního pohledu, na které si prstem vyberete cíl (to největší a nejfialovější). Musíte do ní pořádně praštit, nebo cvaknout nehtem. Nejbližší objekty jsou fialové, žluté jsou hvězdy a někteří plynní obři (některé studené hvězdy jsou fialové), červené jsou vzdálenější objekty, zelená, modrá, šedobílá… pozadí je modré. Jakmile vám naskočí na čelním skle čáry a bublina, všechny dotykáče se změní a začnou vám nabízet funkce pro broušení. Pomocí koblihy a párku se otočíte za vysněným cílem. V úrovni pravého loktu máte několik svislých bělavých rýh, nad/pod kterými leží vodorovné bílé madlo (pogumované a žížalovitě členěné), musí být dole, tím jak ho stáhnete, se vám zároveň různobarevně rozsvítí ty svislé čáry. Možná už víte, že u koblihy existuje jedna vycabená poloha, když ji posunete víc od sebe, kdy řízení na pohyby nereaguje. Ta je tam od toho, aby se daly dělat dlouhé plynulé pohyby, a vy ji budete potřebovat, pokud se budete chtít otočit na záda, protože cíl musí být pod vámi a povrch pod vámi musí utíkat před vámi, ne proti vám, stejně jako celé těleso je lepší honit, než abyste se rozjeli proti němu. Samozřejmě to také jde, ale ne každý může dělat hadí ženu… Vnější kolečko tachometru by mělo být pod třetinou cesty k malé žluté hvězdičce. Takže si pomalu klesnete „do barvy“, dokud se pod vámi země nezastaví. Vpravo máte svislou čáru, která ukazuje, jak jste vysoko, resp. daleko od povrchu. Měla by být bílá, což znamená, že vy se natočíte tak, aby úhel sestupu byl 21°. To poznáte na velké bublině na průhledu, nad kterou se vznáší malinký obrázek Bajo na „špejli“, která je kolmá k rovníku (to je ta silná, obvykle mírně nakloněná, čára s čerchovaným středem). Všichni do sedadel. Na boku nejdelšího dotykáče uprostřed, přímo proti vám jsou tři kulaté knoflíky, z nichž dva jsou překryté čirými kryty (těch se za žádnou cenu nedotýkejte), ten nejvíc nalevo, se žlutou gumou (není to guma, ale jakýsi onakýsi sliz zůstávající na rukou – to je normální) vytáhněte a otočte k pravému rameni… a pusťte. V okamžiku, když výškoměr zmodrá, nasaďte si 23° a rychlost by měla být maximálně na 1/15 před žlutou hvězdičkou. Pokud sedáte na Zemi, buďte opatrní, za chvíli budou GPSky apod. Výškoměr začne chytat do zelena. Svislou rýhu nejblíže středu kokpitu (tu pod žížalovitou pákou), projeďte prstem, dokud se číslo pod ní nesrovná s číslem na chcíplé rybě s nohama na levém horním pomocném displeji (někdo si ho dává doprava). Všechny operace stran směru letu a tak, abyste neskončili v Ochotském moři nebo uprostřed Sahelu,… musíte provést dřív, než začne výškoměr žloutnout. Pak je řídká zóna, kde se nedá brzdit, ani zahýbat. Teď padáte jak kámen a nikdo s tím nemůže nic dělat (až na hadí ženy). Do pětiny k mínusu si nastavte svislou rýhu pod žížalou, která je první zleva. Jakmile začne výškoměr nabírat do oranžova, rychle si změňte na 32-42°( Z spíš ostrý, M spíš tupý), přičemž si zároveň zpomalíte pod sedmou tečku na čáře vedle tachometru, který by se měl prakticky zastavit ( Párek od sebe a dupnout na boční pedály, kdyby ještě v téhle fázi náhodou nebylo jasno). A pak velmi rychle proveďte další krok: Pod svislými rýhami je lesklá kovová plocha s otočným pukem s madlem uprostřed, otočte ho po směru hodinových ručiček, dokud to půjde. Měla by se ozvat docela slušná rána. To je známka úspěšného uzavření trupu (Že se nejprve nezakrývala reakční plocha, se neděste, Bajo to udělá automaticky. Ostatně, koho to vyděsilo, moje rady nepotřebuje:). Výškoměr zčervená. Blahopřeji, jste v termosféře. Nezastavovat. Malý obrázek Bajo na špejli musí mít bílou, modrou, zelenou nebo žlutou barvu. Výškoměr zfialoví. Třetí rýhu od středu kokpitu posuňte až téměř nahoru (27 cm nad -x-). Puk na lesklé ploše otočte proti směru hodinových ručiček o dvě a půl celé otočky. Všechny rýhy, krom prostřední a třetí od středu vyjeďte nahoru (žížala zůstane dole). Prostřední vyjedete nahoru, až výškoměr zmodrá. Teď už musíte sestup řídit (kobliha a zlatý párek, pedály). Vyberte si co nejplošší úhel a začněte přemýšlet o tom, kde byste chtěli přistát. Letíte asi 200 km/h, téměř vodorovně nad zemí, a na všechno máte dost času. Neměla by se vám začít pohybovat kolečka na tachometru, pokud, tak si zpomalte. Ptáci a bouřky v téhle výšce vám nemůžou ublížit, jen pozor na letadla, ale ta mívají jinou výšku (I když… Vim já, kde jste?!) Plynule zpomalte a vyberte si konkrétní místo dopadu :) Zvedněte si žížalovitou páku. Další, docela velká, páka je nad pedály. Je celá černá a okopaná. Tu nohama zvednete do nejvyšší polohy (tohle se dá zařídit i na dotykáči, ale je to uvnitř psaného rozbalovacího menu). Nicméně vám to vycabí, takže se ozvou další strašlivé zvuky a loď se rozklepe. Úplně napravo hlavního dotykáče je ukotvená další malá placka (také může být odendaná a nacpaná v hromadě vedle dveří do záchodku (v nice, zatažené sítí), nebo se někde válí (Prostě ji tam jen připojíte tak, že důlek vespod napasujete na půlku lentilky na rantlu hlavního dotykáče. Ta destička, kterou hledáte je khaki /světlešedá se žlutě gumovanými okraji (máme víc kusů), asi 20x12/20x9 cm a na jedné straně rantlu má stříbrnou dolní polovinu H, nebo hodně hranatého obráceného U. Až bude připojená, zmáčknete si hlavní čtvercové pole a, zatímco ho budete držet, dalším prstem ho obkroužíte po šedé půlkulaté čáře, pak to obojí pustíte a nalevo od toho (pokud to máte správně nasazené) je chundelatá čára, kterou si projedete odspoda nahoru a pak znovu zmáčknete hlavní čtvercové pole. Loď by se měla přestat klepat a dramaticky zpomalit. Můžete zastavit úplně a jen čekat, dokud nenarazíte na zem. Všichni opusťte kokpit a zajistěte dveře (tím ustanou všechny operace a loď se vypne). Nezapomeňte, že Molhinhgár má mizernou atmosféru! Otevřete si hangár a prchněte do polí.
Samokřídla: Přistává se s nimi víceméně jako s Bajo. Ale pokud bude tak fit, aby s vámi přistálo, nejspíš tam ještě někde bude i plot, který se o to postará. V takovém případě je opravdu důležité ho dostat z kolíbky, aby se loď přestala pokoušet o spojení. Také rozhodně nezkoušejte sednout do křesla sami. Pokud bude loď zmatená, mohla by se pokusit spojit s vámi a pěkně vás pocuchat (trojsvazek za levým uchem je schopný prorazit lebku a chtít se připojit přímo, přičemž u vás nebude k čemu). Pokud s vámi přecijen přistane, co nejrychleji ji opusťte, protože se nejspíš vrátí do domovského přístavu (a na Tarq´Urrá je to kus cesty).
Pa-prskolet: Otočte modrý kámen špičkou k,… Nevím jak to popsat, jdu spát!

5) Muž přes palubu
Ničeho se neděste a zachovejte paniku! Nikdo nevybouchne a neuvaří se, hrozí jen opuchnutí (a gril na sluneční straně). Máte tři minuty, než se udusí a pak ještě asi čtvrt hoďky s tím, že bude potřebovat restart. Kity máme pozemský, nikdo nic lepšího nevyrábí a dají se použít na všechny vás i na všechny nás, jen Kabo má na zádech další dýchací otvor, něco jako žábry, ty doporučuju zalít silikonem, rukou se to udržet nedá. Silikon je v koupelně nebo v nářadí (v Čuňasovi někde, nebo vůbec). RYCHLE to ale musí vědět plot. Každou sekundu nejspíš urazíte hodný kus cesty, a i když jsou senzory poměrně dobře zaopatřené, nejtěžší je vůbec výletníka najít (na stovkách miliónů kilometrů). Samozřejmě čím rychleji tělo letí, tím víc toho potká, takže za větší, než manévrovací rychlosti nejspíš vytáhnete jen řešeto. Obvykle se ale vypadává při otevřeném hangáru a to se nenechává za jízdy. Krvavá mlha znamená náraz do vnitřní strany soft opláštění a to, že vy se už opravdu nemusíte o nic starat (ale nebývá nastavená na vnitřek, takže terminátor štítu rozhodně po takovém objektu nepůjde úmyslně, dokonce může získat pocit, že se jedná o vlastní projektil a samokřídla poznají, že je to živé).
Takže… všichni, kdo se rybaření účastní, musí být bezpodmínečně navázaní. Ostatní tam nemají co dělat. Takže se nacpou do kokpitu a na záchodek atp. a zajistí dveře (na samokřídlech otočením kruhu uprostřed křídla do vodorovné polohy, na Bajo pákou po straně a na Čuňasovi to nejde). Čupakábru vemte sebou, ale pokud vám vyletí, nelovte ho, nechte to na posádce (ostatně rybaření je věc, kterou bude dělat posádka, tohle tu dávám k dobru jen pro případ, že by vám vyletěl druhej – plot musí manévrovat tak, aby se udržel kontakt mezi rybářem a výletníkem. Pokud jste bez plota, na celou akci se vykašlete, za chvíli bude příliš daleko.)Rybář opatří sobě flašku s tajfunem, i pokud nedojde k dekompresi (jistota je jistota a kočka vás může snadno vytáhnout ven, zvlášť pokud jste s ní ještě nepracovali).
Takže použijte kočku! Dolů ji spustíte odjištěním, tozn. že největší páka na panelu (u samokřídel na rozvoru, nebo vedle dveří do části pro posádku ( u samokřídel ji může ovládat plot), u Čuňase je to oranžová krabice na husím krku s popruhem na rameno,jinak je to „to fialové“, bude ve spodní poloze.
Příslušná kočičí hlava vypadá trochu jako nafukovací kruh, nebo ta věc, co se používá na posilování dlaní a prstů a jánevímčeho (ne přímo ta věc, ty se tam někde válí také). Velká je tak akorát do náruče, vnitřní objem asi pět litrů, ale jsou i menší. Vy si vemte velkou. Pokud není nasazená, je na šroub a tři káblíky (čep potřebovat nebudete, ten je silový), co se jen strčí do dírky, dokud nezalezou po měrku, odendat jinou hlavu znamená, nejlépe nožem, plechem, nebo něčím s ostrou hranou (Nehty si jen polámete. Kotě nemá nehty.), zatlačit na měrku (to je taková prohlubeň v hlavici pomocného kabelu) a zatáhnout. Použijte sílu, ta věc zvedá krávy a tokamaky (ano i zapnuté), nemůžete to poškodit (snad). Kočku s přísavnou hlavicí jen vyhodíte ven, po zapnutí si hlavice sama najde nejbližší objekt, ke kterému se přisaje. Nezapínat, dokud ji máte u sebe, nebo dokud je nejbližší věc trup. Měrka na panelu bude ukazovat odmotávání, ale tomu asi moc rozumět nebudete (soustavy jsou 3-7mičková, dvanáctková a desítková). Jako kříženec malé kamery, starého handgranátu a akvarijní rybičky (věřte mi, že ten popis je vcelku přesný a nemůžete si to splést) vypadá ruční navigátor, ten vám změří vzdálenost k výletníkovi i ke kočce. Číselnou posloupnost jsem vyvěsila vždy na příslušném plavidle (pokud tam není, tak mi to dejte vědět, protože Kabo, sežrala klovatinu, takže zaplatí herkules), ale nepočítám s tím, že vy byste neuměli počítat. Hlavici zapnete u Čuňase přívodem energie, tam je to nadepsáno latinkou, samokřídla reagují sama, a fialky (musela jsem se jít podívat a cestou zpět jsem to zase zapomněla…) mají tři knoflíky nad sebou, nepodsvícené, na horním je kříž, na prostředním spirála a dole něco jako očko (nebo lysina z dlouhého užívání), kolem nich je kruh, který je vmačkávací (vmáčknutím odjistíte a zapnete přívod energie a otáčením kruhu regulujete, kolik síly má hlavice mít – nastavte si to na málo, i tak bude mít výletník pěknou modřinu (!!!červená je málo, modrá je hodně!!!), pokud to přepísknete, hlavice je schopná člověka úplně rozmačkat a víceméně vcucnout (skvělý způsob, jak se zbavovat mrtvol ;). Když minete, tak znovu, ale nezapomeňte kočku vypnout, než chytnete hlavici) můžete přitahovat ručně, nebo navijákem, u samokřídel houpací klikátko (na práci uvnitř trupu se nastavuje extra, takže se vás vypínání netýká) a u fialek zubaté kolečko (zmáčknout na úplné přitažení a rolovat na manuál- automatika jede rychle a má drsný dojezd, tak že doporučuju se schovat za krovky hangáru). Pokud jste něco ulovili, hlavice to nejsnáze pustí vypnutím přívodu. Pokud na tom, koho jste vytáhli, zjistíte impakt, šoupněte ho rovnou do rakve a zamražte. I pokud to bude hodně, na záchranu života je potřeba asi pětina mozku (myslím nad úroveň aAahgrrr...slint, slint). Samozřejmě se dá také vyskočit na laně, ale musíte počítat s tím, že to nejspíš nepřežijete a musíte mít někoho, kdo vás přitáhne a dobrého plota, co se dokáže přiblížit na pár metrů.

6) Módní přehlídka
Gumák: Nejobyčejnější skafandry jsou sbalené do obdélných cihliček tak 15x30 cm, nalepených suchým zipem na stěny (jsou laciné, takže jsou doslova všude). Můžou mít khaki, žlutou, zelenou, světle hnědou, oranžovou, nebo průjmově žlutohnědou barvu. Standardní beztlakový skafandr je vlastně jen pružná trubka s výčnělky pro končetiny (přebývající není problém svázat tak, aby nepřekážely, ale nezaškrťte si oběh). Ochrání vás před většinou chemie a záření, do jisté míry před teplotou (nízkou určitě, i když ne dlouho, po odpichu z vysoké pece z něj nezbylo nic). Je to ale poměrně háklivé na mechanické poškození. Dovnitř se leze xichtní dírou. Celá ta věc je opravdu velmi elastická, takže velikost je značně univerzální a oblékání snadné. Určité riziko představuje to, že se do něj můžete zamotat, někteří (prý) i vdechli nějakou část a udusili se (prý). Takže nohama napřed. Není od věci si kolem tváře nakonec, než se v něm pěkně usadíte projet nasliněným prstem, aby se vnitřní lem hezky přilípl na kůži (odstranit vlasy a vousy z místa styku s rantlem). Nepředpokládám, že bude čas holit plnovous, takže Krakonošové jiný typ skafandru ( tozn. že budu ráda, když to nahlásíte předem). Pak přijdou na řadu ty dvě ploché destičky spojené článkovanými pásy. Pásy na ramena a destičky na hrudník a záda, dopředu tou s pruhy, tu s křížem na záda. Na bocích pod rukama zaháčknout. Napřed si ale zkontrolujte, zda jsou v nich bombičky jako do sifonu (jen nemají ten hubený čumáček, ale místo něj jsou jakoby useknuté a uvnitř je špička jakoby z černých krystalků). Plné jsou, když jsou lehčí, než vypadají. Tu, která je ve svislé (při oblečení) poloze ale nevyndávejte, ta je aktuální. Ostatní jsou náhradní. Při vyměňování se jen vytáhne směrem dolů a ven a z nové se sundá špička a zatlačí se na to ono místo. Hadičku, která vede z jedné z desek (ony jsou ty desky dost na dvě věci a tu sifonózní bombičku lze píchnout rovnou do obruby, jack je stejný), zpravidla z té s bombičkami, vmáčknete do dírky v rantlu průhledu (nebude pasovat lidem s opravdu velkým nosem - bude to jen nepohodlné a bude vám to asi trochu odstávat a napouštět tělo skafandru). Nasadíte si průhled pomocí zkřížených pásů na hlavu a překontrolujete, že rantl průhledu lícuje s rantlem gumáku. A chobůtek z desek nasadíte tam, co by se dala rovnou bombička (jiný otvor, až na vodní, to nemá). Pak už jen dýcháte. Dole v průhledu by mělo být něco jako písek, proti opocování. Pokud chybí, poproste někoho, ať se s vámi podělí (stačí na špičku prstu a obvykle je tam tak urostlá polévková lžíce, nebo dvě). Pokud nikdo nemá, jde to i na mokro (to spočívá ve vychrchlení co nejhnusnějšího chrchle a jeho rozmazání po průhledu – zevnitř). Nakonec doporučím neopomenout sadu chráničů, gumák je opravdu snadno k protržení a ikdyž těsní tím, jak napevno se k vám přicucne, přecijen o holou kůži nikdo nestojí. To je asi vše, můžete rovnou dýchat. Pokud vám to ještě nedošlo,… obléká se bez šatů (a i náušnice ho můžou protrhnout zevnitř… nebo ztvrdlá kůže na patách, kost trčící z rány apod.). Prdelní vložka, pro lidi světloulince modrozelená (nebo prostě ta, co vám nejlépe padne) se nasazuje „swarovskim“ na kakací otvor, dámy musí střední rantlík strčit dovnitř (což je docela masakr)a tu rozeklanou věc vepředu napasují tak, aby co nejmenší část kůže nebo sliznice (?!vimjačimjetotampotažený?!) zasahovala dovnitř nad malé krystalkové pole, ale aby to nestříkalo kolem, pánové si jen nasadí čepičku na špičku a prstýnky navlíknou nahoru, aby čepička držela (neděste se, pokud budou těsné, časem se přizpůsobí). Pokud někomu chybí bombičky (jedna vydrží asi deset let nepřetržitého provozu) vyhandlujte je mezi sebou. NIKDY si NEBERTE jiné, než jaké jsou dané v nich, i kdyby byly značené stejně (může v nich být prakticky cokoliv, včetně napětí do vrtačky). Kdo dýchá něco jiného než univzduch, nejspíš bude mít svou sebou. Jak se píše nahoře, můžete si zapojit i hadičku na vodu, to je ta silnější, pruhovaná, která přijde do oválné díry. Obě hadičky je nejlepší vést zadem za uchem a připlácnout k hlavě zastrčením pod pásy držící průhled.
Sucháč: Máme jich několik velikostí (pro příklad, ten můj váží dvaačtyřicet kilo, kotěho hodně přes metrák, gumáky mají do čtvrt kila i s bombičkami). Jsou v náklaďáku, na Čuňasovi visí na jedné z podpěr, na Bajo jsou v průhledném výklenku u ovládání rampy, na samokřídlech jsou v bílých bednách označených dvěma pruhy a Xkem. První vrstva je vždycky gumák beztlakového. Ta ale není nutná, protože další vrstvy ji mnohonásobně vynahradí (Krakonošové můžou navléknout jen po krk, to ale nedoporučím, občas to škrtí. Lepší bude, i přes netěsnost, navléknout až na tvář, jako ostatní.). Nezbytně nutné ale je, se namazat (fujtajbl rovnou na kůži a neopomenout vaše oblíbené tělní otvory – nosní dírky vytřít jen decentně, ty budete ještě potřebovat. Nezapomeňte na rohovku! Kdo nosí kontaktní čočky, tak pod ně, stejně navrch přijdou ještě další.)přiloženým slizem a to v poměrně značné míře, klidně dvoucentimetrovou vrstvu (docela to pění a nabyde, takže nehrozí, že by v té minitubě nebylo dost). Pevné dílce se nasazují, zdánlivě nelogicky, od konců. Rantl se vždy přetahuje přes již nasazenou část. I rukavice se nasazují na začátku, kvůli jemnosti gumáku. Pořadí: rukavice, boty, kotník, holeně, kolena, stehna, cibulky kyčlí, pasový límec, pánev, zápěstí, předloktí, loket, paže, ramena, podchomoutní límec, kyrys, který to vše drží pohromadě (ještě teď lze dovnitř narvat límec, pokud jste ho zapomněli), chomout. Vždycky do sebe musí zapadnout všechny hadičky, které vedou vnitřkem, čáry na povrchu musí navazovat a vše se stahuje (jako u lyžáků) jak jen to jde. Vyberte si malou krabičku s piktogramem nejvíc připomínajícím člověka (může být oranžový, trochu do růžova, ale všechny, které jsem našla jsem , podle nových pravidel, natřela na světlounkou modrozelenou). Z ní vyndáte čtyřchapadlatou věc, kratší chapadla přišroubujete k chapadlům čouhajícím vpravo z vnitřku chomoutu, delší vdechnete (nosem). Teď budete chvíli dýchat jen pusou. Už by to šlo nosem, ale vzhledem k volné hlavě by se to mohlo zbláznit. Je to uzavřený oběh, takže až nasadíte zbytek, můžete v tom dožít bez doplňování čehokoliv (mělo by to vydržet okolo třiceti tisíc let, pak si dojdete do skladu pro nový…). Černé tenké skořepinky vyplníte gelem, který už dobře znáte, tak, aby až je přitisknete na oko, část vytekla po stranách a ony zůstaly přisáté. Přes oči přetáhnete síťku z chomoutu a nasadíte čelenku tak, aby se silná část nacházela těsně pod šešulkou a přední ramena by měla kopírovat dolní čelist. Držet bude stiskem nad ušima (ne, není to příjemné). Káblík vpravo a plochý kabel vlevo končící několika jehličkami spojíte s chomoutem. Z chomoutu si vytáhnete silný kabel, nalevo vzadu, se dvěma čtyřhrannými hlavicemi a vytáhnete krk a zapáskujete ho (zase stáhnout co nejvíc). Nasazení helmy musí být koordinované se šroubováním těch dvou hranatých hlavic, protože kabel je krátký. Povolte si krk a prstem dovnitř nacpěte podpřílbní límec (pokuste se nerozpárat gumák) a zase si krk stáhněte. Přitáhněte si bradu k helmě. Šedý oblouk si vložte mezi horní ret a čelist a nějak se pokuste dostat hadičku dovnitř a polknout ji (my máme vytržený zub). Ta plochá věc by se měla přisát k patru a čelní díru mít volnou) tudy půjde většina vašeho vzduchu – nejspíš se vám tam dostane sliz, ale to nevadí, je dýchatelný. Šedý káblík zapíchněte z každé strany do helmy, kousek nad lícními kostmi mezi výstelku a vnitřní světlo. Zašmidrejte si zápěstím na žebrech pod rukama, abyste si vyrobili trochu statické elektřiny a zprava doleva si prstem projeďte horní stranu průzoru. Spusťte průzor – levé ušní ufo má ozubené kolečko (v dolní poloze se sám zablokuje a odblokujete ho současným točením a skousnutím šedé věci pod horním rtem). Pokud se vám nezobrazí naváděcí čáry, nejspíš vám někde něco nedoléhá. Pomůže otáčet jednotlivými díly exoskeletu, dokud se všechny čáry na povrchu nesejdou. Ocásek asi ovládat nebudete, tak si ho omotejte kolem pasu, pokud by vám měl překážet (člověk ale v základní výbavě evidentně nějaké ocasní geny má, protože nás, co se úplně připojíme, chápou a občas reagují i na soft povely, kterými budete se skafandrem komunikovat vy, takže vám může i docela pomoct).
Těžařské: S těmi se nejspíš nesetkáte.

7) Ostatní:
Vejliz (vlastně to spíš zní jako najelnasliz) přijímá potravu celým povrchem těla, takže nesahat, poleptali byste se.
Nenapadlo by mě, že může bejt někdo až tak pitomej, ale NE, žádné FOCENÍ! Nikdo s nikym a nic… ani selfíčka. Nebo se vaší technice stane to, co se stalo technice toho blba před vámi a bude opět následovat zdlouhavé a nepříjemné probírání všech nosičů, VŠECH pasažérů, takže si i hlídejte sousedy.
Předpokládejte, že každý na palubě (kdo za cestu neplatí) je nějakým způsobem blázen, často barštura (jedinec neschopný normálního občanského soužití). Chovejte se podle toho a nevyvolávejte konflikty: Nejezte bonbóny, které vám nepatří (ne vždy jsou to bonbóny, a i kdyby, temná strana cukrové deprivace si vás najde). Nesahejte na lilek! Nedrobte. Pak to lítá všude (s tím souvisí ty brýle, nejlépe lyžařské).


8) Uvidíte-li komára, zabijte ho!