Dovolená Francie

Tour de France
Dovolená Francie

Do této destinace jsem se chtěla vždycky podívat. To, že Francie je překrásná země plná památek, ví snad každý. A co jejich řeč? Je taková něžná, řekla bych, až sexy. Nemluvím ani o nekonečných plážích plných rozpálených oblázku. Prostě nádhera střídá nádheru. Co teprve když si vezmete sebou i kolo.
V teplých letních měsících je to sice na infarkt, ale řekla bych, za tu krásu to stojí. Ještěže na každém rohu mají kašny s pitnou vodou.
Naše ubytování bylo zajištěné v Campu du Pylone Antibes v mobilních domech. Pokud jste viděli film Policajt nebo rošťák, tak v tomto známém campu jsme trávili týden my cyklisti z Moravy.
Někteří jedinci začínali rozplavbou při východu slunce, pak následovala snídaně a hurá do sedla.

První den jsme jeli prozkoumat překrásnou francouzskou obec Greolieres. Další trasa byla do středověké vesnice Gourdon. Nachází se zde nedotčená příroda včetně kamenné vesnice s řadou obchůdků a občerstvení.
22. 7. 2015 nás čekala třešnička na dortu. Nejkrásnější a nejlákavější trasa, které neodolá žádný srdcař cyklista. Jednalo se o světoznámou Tour de France. My se dostali na 21. etapu, která vedla přes vesnici Castellane. Jelikož jsem tento závod vždy viděla jen v televizi, ani by mne nenapadlo jaká je to show. Naše skupina cyklistů dorazila do vesnice asi dvě hodiny před závodem. Důležitý úkolem bylo najít místo s výhledem na trať, abychom měli tuto důležitou událost zdokumentovanou. Navíc jsme byli dost velká banda dvaceti lidí ve stejném dresu, takzvaně nepřehlédnutelní i pro místní obyvatelé. Zaujmuli jsme místo v zatáčce nad stoupáním do prvního kopce. Později nám bylo řečeno, že peloton této etapy bude přijíždět z protilehlých hor a ty byly před námi. Show tedy mohla začít.
Zahájili je alegorické vozy. Tolik načančané krásy jsem v životě neviděla a snad už ani neuvidím. Zdálo se mi, že jsem se ocitla na karnevalu v Riu de Janeiru. Hudba, co je doprovázela, vás nutila tančit do rytmu, ne fotit. My zvládli však obojí. Tahle show trvalo snad hodinu. Každý si na památku odnesl domů nějakou maličkost, neboť z těchto nastrojených krasavic házeli na všechny strany upomínkové předměty. Byl to zážitek teď můžu říct….vrytý do paměti. Když mi někdo řekne slovo ,,Francie“, odpovím mu, ,,Tour de France“, předskokan…karneval v Riu.
Aby toho nebylo málo na protilehlé hoře začalo show číslo dvě. Oznámil nám to hukot vrtulníku, který vzlétal do výšin a začal oznamovat přibližování cyklistů do vesnice Castellane. Opět neskutečné.
Nejprve projížděli vozy a motorky oznamující příjezd pelotonu. Poté nastoupili vymakaní svalnatí hoši plní chtíče, být na této etapě nejrychlejší. Ani jsme nestačili fotit, bylo lepší je natáčet. Jejich rychlost do kopce byla asi jak našich obyčejných cyklistů z kopce. Mezi nimi projížděli doprovodné vozidla všech stájí. Ještě teď mi hučí v uších ten jejich kouzelný klakson. Poslední odtahový vůz oznamoval konec závodu. My se jej však nemohli dočkat, neboť jeden cyklista spadl a čekalo se na něj, jestli to dojede. Závodník měl až slzy v očích, jak ho povzbuzovala masa lidí a dělala mu průjezd ústupem do stran, aby mohl pokračovat ve svém snu, dokončit etapu. Všechnu tuto krásu umocnilo krásné, slunné počasí bez mraků. Plní zážitků, odjížděla naše parta dvaceti miglancu (tak si říkáme) s vlajkou Valaši.
O den později byl plán navštívit Monacké knížectví a Monte Carlo. Azurové pobřeží ve Francii patří mezi jedno z nejkrásnějších pobřeží na světě. Při projížďce tímto pobřežím jsem si kladla jednu otázku. V kolik tady stávají lidé, kteří se starají o čistotu města? Věřte, nevěřte, já tam nikde neviděla ležet papírek na zemi…Město Nice je páté největší město Francie. Jeho kouzlo je neskutečné. Nekonečné promenády protkané spokojenými lidmi buď sportujícími, nebo relaxujícími u dobré kávy, poslouchající šum azurové čisté vody šplouchající na rozpálené oblázky. O kousek dál pohled na kasina, luxusní hotely. Míjíme i jeden u pobřeží ve tvaru lodi, obklopený nádhernými palmami a citrusovníky. A těch tady teda je. Nice je známé jako město úzkých uliček má i několik náměstí. Pokud bych je chtěla prozkoumat, musela bych trávit dovolenou jenom zde.
Pokračujeme dál směrem Monte Carlo. Po cestě ještě navštěvujeme Monako. Je to druhý nejmenší stát na světě. Máme štěstí, zrovna tady probíhá výměna stráže. Kolo si držíme pevně v rukách, jsme hlídáni jejich ochrankou, mají tady zákaz odkládání jízdních kol. Vládne tady zvláštní klid. My se ale otáčíme a pokračujeme se podívat do města, kde se jezdí velká cena formule 1. Kdo by se nechtěl projet na kole po cestách, kde ještě nedávno jezdil Schumacher. No my cyklisti z Moravy určitě. Také nás před luxusními hotely a kasin přibrzdily nejdražší značky aut. Při cestě zpět jsme se trochu ztratili, ale vůbec toho nelitujeme. Procházeli jsme úzkými uličkami a kochali se nádherou Monte Carla. A jak se říká, byli jsme v pravý čas na pravém místě. Otevřela se velká vrata a my zjistili, že se jedná o servis Ferrari. Zatajil se nám dech z pohledu na interiér. Z podlahy by se dalo jíst, servisáci v bílých kombinézách vypadali, jako pracovníci v nemocnici. Nakonec se s námi rozloučil zvuk Ferrari odjíždějícího ze servisu.
Děkujeme za zážitky z tohoto města plného luxusu a bohatství.
Následující den si každý mohl vybrat, buď sednou opět do sedla a zajet do Cannes projít se po červeném koberci, nebo si zaplatit celodenní i noční lístek v Marinelandu na představení delfínu, kosatek, lachtanu a mrožů. My volili zvířátka. Nikdy jsem na takovém vystoupení nebyla. Bylo to neskutečné, co lze vše tyto zvířátka naučit. Nejkrásnější bylo to noční. Měli vše podsvícené plné efektu.
Na závěr chci konstatovat. Za jeden týden mám splněné tři sny Tour de France, Monte Carlo a Marineland. Takže… AU REVOIR…