Jak jsme viděli Rumunsko, 1. část: Hledání a nákup auta na cestu
Jak jsme viděli Rumunsko, 1. část: Hledání a nákup auta na cestu
Anotace: Ty nejlepší životní zážitky nezískáte při sezení doma na gauči. I my jsme si toto řekli, a vyrazili jsme s přáteli na letní jízdu do Rumunska. Udělejte si pohodlí, a začtěte se do vyprávění o naší cestě.
Když jsme před pár roky odjížděli z dovolené v Chorvatsku, zastavili jsme se ještě u jednoho místního obchodu, abychom nakoupili pár potravin na cestu. Na parkovišti mě zaujalo jedno auto s dánskou SPZ, které vypadalo, jako by právě přijelo z cirkusu nebo se chystalo na vrakoviště. Bylo polepeno různými samolepkami, vybaveno přípravky a vychytávkami, se kterými by šlo projet napříč Sibiř, Saharu i Himaláje zároveň a kolem něho stála vysmátá parta, která byla ráda, že se také může protáhnout. Co mě však zaujalo nejvíce, že mělo startovací čísla, srandovní název a popsanou kapotu, odkud a kam se jede. Na internetu jsem si vyhledal, že je to jeden z těch bláznivých roadtripů, kterých je po Evropě několik desítek. Nejde v nich ani tak o rychlost, jako spíš o nabytí zážitků, zábavu, poznání nových míst i lidí, a hlavně bezpečnost. Prostě jet na pohodu. To jsem v té době samozřejmě neznal. Ale i tak se mi nápad zalíbil.
Už tehdy jsem si pro sebe říkal, že to může být dobrodružné, a že bych se někdy něčeho podobného také rád zúčastnil. Celou cestu domů jsem si představoval, co by se na takových akcích asi dalo zažít. Přeci jen, jezdit na dovolenou s rodiči už také nebylo ono. Do Chorvatska jsem vždy jezdil rád, a do budoucna se na tom příliš ndezmění. Ale jezdit s rodiči už byla otrava. Jak šel čas, myšlenky na bláznivé cestování napříč Evropou se mi postupně vytratily z hlavy, a nahradily je jiné myšlenky. Až do nedávna.
Byl rok 2021, léto bylo těsně za námi a zima byla ještě daleko před námi. Ještě si trochu pamatuji ten den, kdy mi pípla zpráva na viberu. Psal bratranec, že narazil na jednu zajímavou akci, která ho velice zaujala. Že prý, jestli znám ty roadtripy, kde se jede z místa na místo přes několik států. Za několik roků od tehdejší dovolené v Chorvatsku do osudného dne už jsem o pár takových akcích ledasco četl a slyšel. Ale vesměs mě to míjelo a neřešil jsem to. Něco málo jsem věděl. A on, že narazil na nějaký Gumbalkan, což je česká obdoba zahraničních akcí. Poslal mi odkaz na jejich stránky, a já se pustil do čtení. Když jsem četl o co jde, a viděl pár fotek, ihned mě napadlo, že to bude to samé, co tenkrát jela ta parta z Dánska. Ihned jsem tedy bratranci zavolal, a začali jsme o tom mluvit více.
Po několika dnech sledování videí z předchozích ročníků jsme se napevno rozhodli, že se následující rok také zúčastníme. Ještě jsme netušili, co všechno nás čeká. Jaký vliv na naše životy bude toto rozhodnutí mít. A protože se pomalu blížil čas přihlášení, který byl za dva měsíce, začali jsme řešit i auto, kterým bychom jeli. A které bychom zapsali. Základní podmínkou k účasti bylo vozidlo v hodnotě do 25 tisíc Korun (nákupní cena). I vzhledem k tomu, aby účastníkům nebylo líto, když z auta někde něco upadne, nebo se něco rozbije. A aby následné opravy byly co nejlevnější. Mít vozidlo byla ta nejdůležitější část, tak jsme se dali do hledání. Chtěli jsme splnit podmínku maximální ceny, tak jsme si stanovili limit, vybrali značky vozidel které připadaly v úvahu a šli na věc. Prošli jsme nespočet inzerátů s Feliciemi, Favority a podobnými vozidly. Nechtěli jsme úplně nejhorší vrak, který nedojede ani na start. Zároveň jsme se chtěli vejít do limitu, a zbytečně moc neutrácet. Přeci jen, z videí už jsme věděli, že se pojede i náročnějším a horším terénem. Tak abychom si nelikvidovali dražší auto.
Naše vozidlo v základní barvě.
Jednoho dne jsme byli už trochu zoufalí, že nemůžeme nic najít. Ale večer mi bratranec napsal, že si z dětství pamatuje, že kdysi na dovolené měli půjčené Fiat Panda. Vzpomněl si na to, a nostalgicky na to zavzpomínal. I mně se ten nápad začal zamlouvat. rozhodli jsme se tedy, a začali hledat toho pravého Fiata Pandu. Hodně dlouho jsme nemohli najít ideální auto. Buď byly v dobrém technickém stavu, ale příliš drahé, nebo byly v naší cenové hladině, ale v otřesném technickém stavu. Až se nám nakonec podařilo najít jednu Pandu, která byla v celkem slušném stavu a za rozumnou cenu. Mělo to ale dvě menší mouchy. Byla až z Úžic u Kralup nad Vltavou, a prodával ji Vietnamec, kterému bylo špatně rozumět. Měli jsme to sice daleko, a brzdila nás jazyková bariéra, i tak jsme rozhodli pro prohlídku. A protože má bratranec pronajatou garáž na půli cesti mezi Hradcem a Kralupami nad Vltavou, rozhodli jsme se udělat kompromis. Auto zaparkovat tam.
U samotného nákupu jsem nebyl. Jel tam bratranec s kolegou. Já jsem měl domluvenou jinou akci, která nešla odříct. Ale aspoň jsem byl připraven jako nápověda a porada na telefonu. V odpoledních hodinách mi telefon zazvonil a já zapnul videohovor. Byli na místě a již prohlíželi auto. Tak jsem na dálku posuzoval. Vnitřek byl silně zanedbaný, ošoupaný a vzhledově nic moc. Zvenku však vypadalo celkem slušně. Při testovací jízdě se zjistilo, že je podvozek zralý na silnou opravu, spojka byla těsně před smrtí a auto nejede víc než 60-70 kilometrů v hodině. Ale i tak jsme se rozhodli pro koupi a vzali ji.. Podařilo se i „stáhnout“ cenu, a vyšla nás na krásných 23 tisíc. A ještě jsme dostali spojkovou sadu zdarma.
Kluci Pandu zaplatili a převezli do garáže kousek od Poděbrad. K přepisu se přistoupilo až za pár dní. Panda nebyla ve vlastnictví vietnamského pána z Úžic. On byl pouze provozovatel. Majitelem byl jeden starší pán úplně odjinud. S ním se musela vyřídit plná moc, abychom s vietnamcem mohli pořešit přepis na nás. Což se nakonec po dvou až třech týdnech povedlo. Mezitím Panda stála v garáži, a čekala, až na ní začneme dělat. Což jsme doposud nemohli. Jakmile byla papírově naše, mohla začít opravdová dřina, shon, špína a trocha nervů.
O vylepšování, opravách, úpravách a přípravách na cestu bude čtení v následující kapitole.
Komentáře (0)
Doporučit
TiskKomentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.