nalij bábu..

já tady volám po lásce, naději a všech vznešených pojmech

nejsem však ani trochu vznešená

nemám vznešené kořeny

staré mařeny třímajíc butyly piva než dvanácta padne

 

já si je nezasloužím

nic z toho

ani je

nic

budiž

k

ničemu

ty si mě nezasloužíš

 

protože já bych ti ubližovala

ty si srdce ze zlata nosící neviný a dvacetiletý himl hergot

a já jsem zapšklá stařena, uvnitř studená jak led

jako by mi bylo sedmdesát pět let

 

jedinná věc kterou řekla a byla pravda a pak aby spala a hubu držela bába

namol nemá ánunk, kdo že to vlastně sem, bába

 

moje rodina pojízdnej cirkus humberto

polskej zájezd

a tys tam byl a viděls to a byl si fajn a do rodiny by si tě vzali chtěli by a já

se jen dívala jinam než ty a kroutila hlavou a byla namyšlená

 

čím víc bys chtěl tím víc bych měla pocit, že tě můžu postavit kam chci a dělat si co chci

kopat tě do holeně pod stolem tak aby to bolelo

a děti tě milujou a všichni páč si fajn a já si řikám jo taky bych mohla třeba jednou říct jo a neremcat

nepřemejšlet, ale byla bych to potom ještě já já přemejšlím moc a třikrát řeknu dost

pak přijdu a líbám boty a prosím vrať se, já si musím zasloužit a pranýřovat se

 

napadlo tě někdy proč tolik bojuju za dobrý slovo

ty uřvaná sprostá bábo, ucpu ti pusu lahví vod píva bys konečně mlčela

 

a jak by řekla ta blondýna, co voněla jako chanel číslo pět, asi jako ty babi, takovej těžkej parfém to byl

když poznáš jak špatná umím být, vidíš mě nejhorší vidíš mě namol, sprostou a zlomyslnou zlou

pak si zasloužíš tu dobrotu, která je uvnitř skryta

tu nezná nikdo jen ti, co sou tu dýl jak pět let, co tu sou odmalička, co je znám jak svůj nehet na levým palci

víš to jsou tací a ty mezi ně nebudeš patřit jen tak, já ti to nebudu vokazovat odhalovat se a bejt jentak hodná

protože ze mě nikdo blbce dělat nebude jenom já sama..