Sbohem pásko

Vyměnil jsem si s ním tak šestnáct vět.
Asi moc úspěšně jsem si neved.
Střet s Ďáblem, to vím, byl velkej krach.
Jak vůl jsem tehdy pách,
z jeho slov velkej jsem měl strach.

Sbohem pásko, nech mě jít,
nechci víc slepej být.
Žádnej šroub už nespraví
ty mý nohy kulhavý.
Já si na každej pád
nechci na piráta hrát. Nejsem žádnej ideál,
zákroku jsem se vždy bál.

A jak řek ďas,
jsem napůl slepej dál.
V koliká lázních už jsem takhle stál.
Pilně sháněl, ten správnej hojivej fáč
a to vše marně, páč
z jednoho oka šel pláč.

Sbohem pásko, nech mě jít,
nechci víc slepej být.
Žádnej šroub už nespraví
ty mý nohy kulhavý.
Já si na každej pád
nechci na piráta hrát. Nejsem žádnej ideál,
zákroku jsem se vždy bál.

Já nevím, kde se to v člověku bere,
ten prevít co ho tahá z berle na berli,
co mu nedovolí, aby se usadil, aby byl sám slepej a spokojenej, jako většina ostatních.
Aby chodil jen tak, jak se má,
a viděl, jenom to, co se od něj čeká.
Já prostě nemůžu vidět úplně čistě,
vážně, fakt.

Nananana...
Žádnej šroub už nespraví
ty mý nohy kulhavý...