Bojím se jít dolu

Bydlím ve starém domě v tiché, nudné čtvrti jednoho menšího města. Většinu času trávím nahoře v patře, dole je však, krom jiného, jediná koupelna. Navzdory tomu, že číslovka označující můj věk již nějakou dobu nekončí příponou -náct, přetrvaly některé dětské vlastnosti dodnes.
Velmi často chodím spát pozdě večer, nebo v noci. Před spaním se ale chci vysprchovat. Musím dolů. Ne! Už zase. Můj mozek, zkažený televizním vysíláním naší nenasytné společnosti jen a jen čeká na chystanou vzpouru. Vyrážím do tmy...
Stojím nad točitým železným schodištěm, před sebou okno. Musím rozsvítit, jinak bych příkré schody sotva překonal. Chytnu nejistý pocit, že mě někdo sleduje ze spoře osvětlené, tichem sálající ulice. Já jsem jak zářící zboží ve výloze a on? Není vidět. Nikdo o něm neví a hlavně- nejspíš ani neexistuje.
Sunu se pomalu po schodech dolu. V okolním deprimujícím tichu slyším jen vlastní kroky. Jsem dole. Teď projít kolem sklepa. I když stokrát nechci, stejně se ohlédnu doleva. Naskytne se pohled na cestu, vedoucí do neznámé tajemné tmy. Mozek opět pracuje na plné obrátky. Mohl by se tam tajně ukrývat několikanásobný vrah? Skoro tam nechodím, klidně to může být něčí skrýš. Čeká na příležitost. Číhá...
Rozsvítím v chodbě, na skle přitisknutá tvář vraždícího maniaka. Projdu do obýváku. Podívám se doprava na starou jabloň a spadané listí. Vše je jen zlehka osvíceno měsícem a já mám opět pocit přítomnosti vraždící zrůdy. Zajdu za roh.
Nevidím na krok, ale většinou si nerozsvítím a do koupelny dojdu po paměti. Před koupelnou je průhled do předsíně. Rozsvítím zvenku a náhle se za sklem objeví nepřítomný, bledý, zkrvavený obličej. Čím víc chci myslet na hezké věci, tím bestiálnější zjevení mi můj celoživotní myšlenkový průvodce poskytne. Jdu si dát raději sprchu. Tam jsem v bezpečí...
Jsem umytý. A co teď? Ještě mnohem horší cesta nahoru, vždyť všechno co si mě cestou sem vyhlídlo mě teď chce chytnout za nohu. Jdu po tmě. Podlaha vrže, jinak je ticho. Proběhnu chodbou a proskočím kolem sklepa. Vyskáču schody a...
Konečně jsem v posteli. Tady už se cítím bezpečně...