Náš ples

často jsem se točil

na malém tripu štěstí.

Jen představy už mi nestačí.

Byl jsem tam,

čekal

a trpělivě stál.

Sledoval svět, který je zlý,

ale mě už nezlomí.

Jeden život končí,

ty mě neznáš, ale víš,

že Ona nemá nikdy zpoždění.

Vybere tě – náhodně,

jako lístek v tombole.

Včera jsem se opil lhostejností,

radoval se z cizího neštěstí.

Vesmír to asi chtěl,

neodhad jsem schopnosti svý

a rázem měl den špatný.

Měl jsem strach,

tma, bolest a neúspěch

byly hned novým

světem mým.

Poslední přání chtěl bych mít,

malý kousek tripu a smích.

Jak poznám Ji, jsem se ptal,

pak přišla a já před Ní stál.

Náhoda? Sen?

Chci vědět jen,

jaká výhra poctí mě

hned zítřejší den.

Neznámo je stále blíž,

osud se mi vysmívá do očí,

jeho škleb na mě křičí.

Řád světa se ztrácí,

za oparem mlžným

ještě chvíli sním.

V milování jsem nikdy nevěřil,

ale s posledním výdechem zjistil,

jak může být krásný pád.

Ona sama přišla,

mě zvedla a políbila.

Čas se zastavil.

Navždy zůstat s Ní

jsem se zaslíbil.

Tma mě objímá,

kostlivá milenka líbá

a nelítostný svět mě nezajímá.

Dnes bude zítra a zítra dnes,

navždy spolu protančíme noc,

je to jen náš posmrtný ples.