Záhada smrti

Cindy byla mladá úspěšná žena, žijící v Londýně. Pracovala na pozici manažerky, ve velmi úspěšné firmě. Měla milující rodinu a spoustu přátel, se kterými zažívala dobrodružství a zábavu. Dalo by se říct, že byla ve svém životě spokojená, až na jednu drobnost. Vždy toužila po velké, šťastné rodině. Bohužel se ji stále nedařilo najít toho pravého partnera. Jednoho dne k nim do firmy nastoupil velmi pohledný muž. Cindy byla komunikativní a společenská, proto se s ním okamžitě začala bavit. Dozvěděla se, že se jmenuje Rafael a nedávno se přestěhoval z Polska. Skoro celý den se bavili, Cindy mu pomáhala, aby se snadněji v práci zaběhl a nabídla mu, že ho provede po Londýně. Po necelém měsíci už tvořili pár. Cindy ho představila i rodině a svým přátelům. Všichni z něj byli nadšeni, až na kamarádku Ellu. Od prvního momentu z něj neměla dobrý pocit, a ač to Cindy říkala, ta ji nevěřila a myslela si, že chce Rafaela jen pro sebe. Po půl roce vztahu si Cindy s Rafaelem koupili krásný malý domek. Byli spolu velmi spokojení a Cindy cítila, že je to ten pravý. Postupem času se ale Cindy začala více vymlouvat, proč nemůže přijet k rodině, proč se nemůže sejít s přáteli a v práci začala mít absence. V práci to Rafael vždy argumentoval tím, že má Cindy nějaké zdravotní potíže. Největší obavy si dělala Ella, která se snažila ji kontaktovat všemi možnými způsoby. Cindy ji ale telefon nezvedla, na SMS neodpověděla a když Ella přijela k ní domů, neotevřela ji dveře. Jednoho dne, kdy Ella opět stála před domem Cindy a Rafaela, se z vedlejší ulice vyřítilo červené auto, které ji malém přejelo a z okna, kousek od ní, vypadl kámen obalený papírem. Zvědavě ho zvedla a přečetla si vzkaz. DEJ NÁM POKOJ, JINAK TO BUDU NUCEN ŘEŠIT JINAK! Ella se zalekla a Cindy už nekontaktovala. Po skoro roce vztahu Cindy zjistila, že je těhotná. Věděla, že tuto zprávu musí oznámit všem najednou, a tak uspořádala večírek, na který pozvala nejen rodiče, ale i své přátele. Chtěla, aby Rafael pozval i své rodiče a přátele z Polska. Ten ale odsekl, že pro něj všichni umřeli, a že je šťastný, že se s nimi nestýká. Pochopila, že je mu toto téma nepříjemné a tak se o tom více nebavili. Za pár dnů příprav nastal velkolepý večírek, na kterém Cindy oznámila tu radostnou novinku. Zacinkala na skleničku, počkala, až ji všichni věnovali pozornost a radostně vykřikla: "Jsem těhotná!" Prvních pár sekund bylo hrobové ticho, ale pak se celým obývacím pokojem rozezněl jásot a potlesk. I Rafael se tvářil nadšený a šťastný. Když večírek skončil a Cindy s Rafaelem se rozloučili s posledními hosty, vše se změnilo o 180°. Z radostného výrazu měl Rafael výraz vzteku. Začal po Cindy křičet a udeřil ji do obličeje. Chudinka vůbec nechápala co se to děje, vždyť byli spolu tak šťastní. O miminku spolu sice nemluvili, ale věřila, že radost, kterou ještě před pár hodinami měl, je opravdová. V hlavě si představovala, jak budou velká, šťastná rodina. Rafael na ní stále křičel a ona se slzami pomalu odcházela do ložnice. Lehla si a do pozdní noci nemohla usnout. Stále se snažila uvědomit si, co se to stalo a modlila se, aby tohle vše byl jen ošklivý, zlý sen. Nakonec nad ránem vyčerpáním usnula. Když ji po pár hodinách vzbudilo ranní slunce, zářící na její obličej, opatrně se otočila a k jejímu překvapení, Rafael vedle ní nebyl. Pomyslela si, že asi spal dole na gauči. Opatrně otevřela dveře ložnice a potichu scházela schody vedoucí dolů do kuchyně. Z kuchyně nakoukla do obývacího pokoje, ale nikde ho nezahlédla. Nalila si do hrnku černou kávu, napila se a šla se podívat, zda Rafael ještě nespí na gauči. Nikdo tam ale nebyl a ani nebylo vidět, že by na gauči někdo spal. Vrátila se tedy do kuchyně, kde si vzala šálek kávy, vyndala si kousek bábovky a chtěla se jít podívat na ranní zprávy. Při pokládání šálku a talířku s bábovkou na konferenční stolek, všimla si vzkazu. Sedla si a přemýšlela, zda si ho přečíst či nikoli, tušila, že bude od Rafaela. Když nabrala odvahu, vzala vzkaz do ruky a tam stálo: Neboj se, byl to jen zlý sen. Teď si odpočiň, ať jsme v pořádku! Tvá dcera"
Cindy vůbec nechápala co to má být, vždyť ona dle doktorů čeká syna. A i tak, jak by ji vůbec mohlo nenarozené dítě napsat vzkaz? "Už asi z toho těhotenství šílím" řekla si a vzkaz založila do šuplíku, mezi ostatní papíry a dokumenty. Po týdnu, kdy se Rafael doma neukázal a telefon měl stále nedostupný, se rozhodla, že na nějaký čas pojede k rodině. Rodičům se po příjezdu se vším svěřila a ti ji navrhli, aby dům prodala a vrátila se k nim. Cindy s tím souhlasila. Stále se ale cítila divně a musela přemýšlet nad tím záhadným vzkazem. Každou návštěvu na gynekologii se doktora ptala, zda to bude holčička nebo chlapeček. Stále slyšela stejnou odpověď - bude to chlapeček. Čas plynul jako voda, porod se blížil a Cindy už měla veškerou výbavu v modré barvě, vymyšlené jméno pro chlapečka, nádherný modročerný kočárek a těšila se, jak svého syna bude vést k fotbalu nebo hokeji. V den porodu nastal ale obrovský šok! Cindy neporodila chlapečka, ale nádhernou dceru. Když ji porodní asistentka s úsměvem řekla, že malá je nádherná a podávala ji Cindy na tělo, tak Cindy odvětila, že se asi spletla, že ona má syna. Porodní asistentka se zasekla, doktorka mezi tím zvedla novorozence a znova se pořádně podívaly, nyní to viděla i Cindy. Byla to opravdu holčička. "Jak je tohle možné? Vždyť mi doktor stále tvrdil, že je to určitě chlapeček. To se mohl tolikrát splést? Vždyť to je nereálné!" začala ze sebe chrlit Cindy. Doktorka se ji snažila uklidnit tím, že není důležité pohlaví, ale to, že je miminko zdravé a plné sil. V tu chvíli si Cindy vzpomněla na ten vzkaz a dceři dala jméno Theresa. Věřila, že to opravdu ona ji ochránila. Po propuštění z porodnice, se k Cindy donesla zpráva, že byl Rafael objeven mrtev ve staré stodole a v ruce svíral vzkaz: "Oko za oko, zub za zub a smrt za smrt. Theresa."