Jeník

Jeník

Není to tak dávno co se naše rodina dozvěděla o neštěstí, které se stalo v roce 1906 při stavbě katolického kostela v naší vesnici.
Cituji: Jan Krumpolc, 16letý nádeník z Hodslavic, jenž přes všechno zakazování a varování na stavbě příliš smělé skoky a kousky prováděl spadl z lešení z 10 metrů, utrpěl otřes mozku a zemřel. Byl slavně pochován 29. června 1906.
Nevěděli jsme, že tato nešťastná nehoda se dotkne naší rodiny a domů, ve kterém žijeme. Tento nádeník totiž pocházel z domu, který manžel zdědil po svých předcích.
Dům se skoro celý boural a znovu zrenovoval.
Jak byli děti malé, spávali s námi v ložnici. Jednou v noci jsem se procitla a nad manželem se skláněla postava. Lekla jsem se, ulehla zpátky, opět opatrně vstala a viděla ji znovu. Skláněla se nad ním, jako kdyby se dívala jak vypadá další potomek rodiny Krumpolcu. Hodila jsem na sebe peřinu, zavřela oči, v duchu si řekla.
,, Jsi-li duchu hodný, nevadíš mi tady.
Neubližuj prosím mé rodině, jsi náš předek.
Ráno jsem vše řekla manželovi, nejprve mi odpověděl,, To se ti určitě zdálo,, já na to,, Nezdálo dvakrát jsem se zvedla, abych usoudila, že to není sen.,, Nakonec řekl,, Proč jsi mě nevzbudila?,, Já na to,, Ani nevíš jaký jsem měla strach.,, Od té doby se po duchovi slehla zem.
Dcerka se náhle odstěhovala do vedlejšího města za přítelem a my zůstali doma sami.
Jednoho dne spíme v ložnici , doma nikdo a náhle nás oba obudil rámus.
Nejprve jakoby někdo utíkal v podkroví tam a zpět, k tomu nějaké zvuky.
Oba jsme se na sebe podívali a řekli si navzájem:,, To už není žádná sranda." Syn už byl ženatý bydlel jinde, dcera u přítele.
Manžel vytáhl tyčku z květináče a oba se plazili do podkroví zjistit kdo tam běhá a vydává zvuky. Nic jsme ale nezjistili.
Zanedlouho se dcerka vůli nevěře a ubližovaní vrátila domů.. Duch asi usoudil, že je vše v pořádku a v domě byl klid.
Zeptali jsme se sousedů, rodiny, jestli se něco v tomto domě nestalo, že nám tam straší.
Potvrdili nám, že kdysi v tomto domě bydlel mladík, který se po pádu z lešení těžce zranil. Jelikož tehdy lékařství nebylo na moc dobré úrovni ve velkých bolestech škrábal po štěně v ložnici, kde potom umřel. Začali jsme hledat něco o něm, bohužel nic víc než tento článek v kronice nenašli. Došlo i na hřbitov a ptali se tam lidi, zda někdo neví kde je pochován. Bylo nám sděleno, že se jedná o starý hrob, který nyní vlastní cizí lidi. Jeho jméno už tam není, napsali si tam svou rodinu. Zastavili jsme se u hrobu a poslali mu tichou vzpomínku do nebe, ať ví, že i přes nevytesaný nápis víme, kde je pochovaný
Když dcerka bydlela u toho přítele,
na jednu noc se rozhodla přijet domů
Jak usnula ucítila chlapskou ruku na rameni, když se otočila nikdo tam nebyl. Poté ve vedlejší místnosti brzo ráno začal zvonit v šuplíku rozbitý telefon a když tam přišla telefon zvonil. Nebyla v něm baterka. Tužky v hrníčku, které byly uprostřed stolu spadly na zem. Nakonec jsme obě slyšely ránu, jakoby něco spadlo z balkonu. Šli jsme se podívat a nic tam nebylo.
Stálo se to v období jeho umrtí.
Nevíme co si o tom máme myslet. Jedno je ale jisté, pokud i nadále tento náš předek bude hodný , nebude nás strašit a ubližovat, necháme jej v klidu bydlet s námi.