Pro klauna

Milý Klaune!
Zdravím tě z planety Cirk.
Dnes mám v plánu navštívit čarodějku. Bydlí v lese Mudilín. Je to zvláštní les. Stromy mají oči, uši, ale nemluví. Je ošemetný. Poněvadž tam rostou Pihulíni. Jsou neviditelní. Když pod nima projdeš, nahází na tebe plno pih, které zmizí sami, kdy se jim zachce.
Rozhodla jsem se, že vyvenčím Ramona. Draka. Našla jsem ho v Mudilínovi. Nechali ho tam dračí rodiče. On totiž děsně prdí. Má pelech u mně na skříni. Já nevím, ale bez toho zvuku už neusnu. Kromě toho neúměrně v noci chrápu, tak si notujeme. Mám ho na vodítku, letí mi nad hlavou. Vejdeme do lesa. Stín, pod nohama mech, ze stromů padaj hvězdy, které se neudržely v noci na obloze. Pár jich seberu. To bude mít Fulimína radost. Uděláme si z nich hvězdné poháry. Jak tak koukám,vidím její chalupu. Stojí na střeše. Má totiž všechno vzhůru nohama. Ale mně to nevadí. Zvykla jsem si. Jen na záchod u ní raději nechodím. Ne, že bych se bála nějakých...fleků na oblečení. Ale ona má záchodové prkýnko ve tvaru otevřených úst netopýra, a těch se bojím. Hlavně kvůli zubům. Jen jednou jsem to zkusila. Dodnes mám na zadku ďolíky. Z etických důvodů přesné místo neprozradím.
Klaune.....těším se, až napíšeš. Tak, jak to umíš jen Ty. Červeným nosem. Pak mé dopisy přestanou mít smysl. Možná jsi to už udělal. Jdu se podívat. S nadějí. Já vím....chovám se.....bláznivě. Jsem blázen. Tak to tak ber.
Zatímco Ti píšu, šťouchaj mne do zad čísla. Potvůrky. Tak...budu zase jejich. Jestli napíšu, uvidíme....
Anděl