Pro Klauna

Milý Klaune!
Zdravím Tě z planety Cirk. Přilétali jsme na dohled Džohaniny kremrole, když Ramon vypustil větry tak ohromující, že nám zalehly uši a na křídlech Džohany se objevil stín. Vzhlédla jsem. Nad námi letěl havran Varhuník. Viděla jsem ho jednou z dálky. Je děsně vznětlivý. Kouká komu by vyvedl nějakou tu lotrovinu. Ušklíbnul se pod zobákem a nabral směr pod Džohanu. Ten chlípník se jí chtěl podívat na prsa. To ji tak rozhodilo, že mávla každým křídlem jinak, naklonila se a Totemník padal. A jak padal, zakousnul se v poslední chvíli do nohy Varhuníkovi. V tu ránu začal Varhuník kamenět a padal dolů i s Totemníkem. Srdce se mi zastavilo! Křičím - Džohano- za nima! Naštěstí pod náma byla řeka, tak ten troubelín Varhuník se zakousnutým Totemníkem spadli do řeky, voda se nad nima zavřela. My jsme přistáli šťastně na břehu, a čekali, co bude. Za chvilku se vynořil Totemník, v zubech táhl za nohu Varhuníka, kterej prskal a koulel očima, jak byl vzteklý. Ty jelimane Totemníku - prskal - málem jsem se kůli tobě utopil! Povídám - tak jsi nás neměl obtěžovat za letu! Málem jsme poztráceli Láskoštístky! Jen jsem se chtěl podívat, nic víc! Dlouhou dobu jsem Džohanu neviděl, nikam nelétá. A po očku koukal, co na to Džohana. Ta trochu zrudla - pod peřím se to nepozná - a usmála se. Varhuník zjihnul, a v tu ránu začali Láskoštístkové rozsévat srdíčka a já si říkám - no prosim! Zase nějaká svatba! Já se určitě tak přejím, až mi bude špatně! Povídám - víte co? Letíme. Varhuník to vydrží tady, než odkamení. My musíme k Bejvonici. Ať je hotové co jsem začali. Tak ano. Sedli jsme zpátky na Džohanu, a letěli. No samozřejmě si Varhuník přišel na své. Tedy na prsa Džohany v letu. Hezky zespodu. Jinak to ale nešlo. Zajímavé bylo, že Džohana párkrát zakroužila nad ním. Nojo - ženská taktika. Zase napíšu.
Anděl