Pro klauna

Milý Klaune!
Píšu Ti z planety Cirk. Fusaklín byl jen zvědavý, co že se děje, tolik svateb. Chvilku jsme si povídali, pozval nás na čafe. Samozřejmě Fulimína že jde, ani jsem se tomu nedivila. Já spěchala domů. Nemociatus seděl u dveří, naštvaný - prý kde jako jsem, že na mně čeká, přitom už měl být u Očokolice aby mu vyznala lásku - co se děje? ptám se. Mám problém, povídá a z očí se mu začaly kutálet slzy. Každej se vdává, žení a já jsem pořád sám! To mne dojalo. Vzala jsem ho do náruče a přitiskla k sobě. Začal vrnět a nějak podezřele se na mně mačkat. A když mi položil hlavu na prsa, postavila jsem ho zpátky na zem, a povídám - tak to ne! Co tam máš dál? Zrudnul, začal se ošívat a povídá - mám blechu. Stormhildu. Bydlí na mně už hodně dlouho. Ale jsem zděšen, poněvadž mi furt šeptá do ucha jak mně miluje. Jsem z toho úplně mimo! Dovedeš si představit - já! Módní ikona a BLECHA ??? No to nejde dohromady, kdyby se to někdo dozvěděl - šel bych se utopit! A co jako ode mne čekáš - ptám se ho. No - kdyby tak mohla bydlet u tebe....Páni! Tak u mně bude bydlet sup Debrolín s lidským zadkem a ještě blecha Stormhilda!Ale když jsem viděla jak je zoufalý, kývla jsem- tak dobrá. Může bydlet na Ramonovi. Má na hlavě šošolku, tam se jí bude líbit. Já věděl Anděli, že na tebe je spoleh! Tak pádím, Očokolice čeká! A už jsem zahlédla jen jeho ocas. Konečně klid, pomyslela jsem si, šla do dýně, že si udělám čafe a něco popadanjech hvězd do poháru. Jen jsem je nasypala, Ramón začal prdět. Jdu tedy ven, tam stojí Kujón a že jako neví kde vezme svatební kytici, jestli bych mu neporadila. Děs. Neustále po mně všichni něco chtějí. Mám nápad! Koupím si červenej nos! Třeba mi bude do smíchu. Možná.
zase napíšu. Anděl.