Pro Klauna

Šli jsme tedy na čafe a říkám- copak dary! Ale kdo je oddá? To vůbec netuším! Ivankaivan na to - no to je přece jasné - jediný kdo tu může oddávat je chobotnice Čunkadra. Ta na to je študovaná. Tak tu neznám - divím se - chobotnice? Žádné moře tu na Cirku nemáme! Ivankaivan se zasmál - nojo - však je to taky suchozemská chobotnice, zrovna tak jako suchozemské želvy, to dá rozum, ne? Zvednul oči a plesknul se křídlem do čela. No jen se nezblázni- ptám se- kde bydlí? A on - jako Čunkadra? V jeskyni. Stoupá se tam po žebříku zavěšeným na mraku. Ta jeskyně se vznáší nad zemí. Ona totiž Čunkadra má hrozně dlouhá chapadla, stáčí si je do klubíček a sponkuje kolem hlavy. Na zemi je má stále od něčeho, tak vůbec dolů nechodí. Ale to ona ráda oddá, ona totiž má děsně ráda krukevníky z čokolády. Ty vyžaduje jako občerstvení. Jinak nejde... Krukevníky? Co je to? (ptám se). Jako krukevník? (zvedám oči já - né asi!) To jsou balzamovaní láčkovci z druhohor. Pašerácký artikel..artikl..no jsou děsně těžce k sehnání. No těpic! říkám si. A já jako je mám snad sehnat? Klíííd- povídá Ivankaivan- já je ukradnu. Šlohnu. Stopím. Čórnu. Kapišto? Zrudla jsem - ale já o tom nechci vědět! Klííííd - to je jasný. Vím, kde je skladujou pašeráci. To bude brnkačka. Dneska v noci. O ničem kdyžtak nevíš! A s tím odletěl. No Klaune- to bude průšvih! Čórovat! Spolupachatelka! Až se potkáme, ten Tvůj červenej nos zčervená ještě víc, než je! Zase napíšu.
Anděl