Pro Klauna

Milý Klaune!
Píšu Ti z planety Cirk. Celá nesvá jsem čekala na ráno, až Ivankaivan přiletí a doufala jsem, že přiletí. Nakonec jsem ho viděla z dálky. Měl obdivuhodné rozpětí křídel. Přiletěl, ustřelnýho kus ocasu a na krku pikslu. Snesl se a udýchaně říká - bylo to o fous. Ale trefili mně, jak jsem vyletěl z komína, naštěstí jen do per. Tu pikslu neotvírej. Oni se na světle scvrkávaj. A teď - vzhůru k Čunkadře. Máš sílu na lezení po žebříku? Povídám - to mám, ale bojím se vejšek. Hrozně. Tak nebudeš koukat dolů, poletím ti u hlavy. Vyrazili jsme. Byla to dlouhá cesta, ale nakonec jsme došli k žebříku, který se ztrácel v oblacích. Začala jsem lézt. Hrrůza mne obcházela, nakonec jsem vylezla nahoru, Ivankaivan mne povytáhl zobákem a stanuli jsme u dveří ohromné medůzy. Měla velký bílý klobouk místo střechy a třásně místo zdí. Lehce se pohupovaly ve větru. Na jedné bylo klepadlo. Jak nás uvidělo, začlo zpívat - mámehostymámehostmámehosty - pořád mlelo kolem dokola. Třásně se rozhrnuly a vykouklo oko chobotnice.Hlavonožce nesnáším - mám z nich panickou hrůzu. Vo co kráčí? zeptal se hlas. Povídám -jdu požádat o oddání tří párů. Za týden v sobotu. Chvíli bylo ticho a pak se hlas ptá- máš krukevníky? Říkám - mám. Hlas - tak já přijdu. Třásně se rozhrnuly a uviděla jsem prapodivnou chobotnici. Uprostřed hlavy dvě velké oči s dlouhýma černýma řasama, vypadaly jakoby je maloval Salvator Dali a kolem ní klubíčka chapadel přidělaná barevnýma dívčíma sponkama. Vypadala jak z cirkusu. Co se divím, když jsme na Cirku. Oči na mně zamrkaly a jakoby se usmály.Otočila jsem se a upalovala po žebříku dolů, no sjela jsem jako hasiči. Jen ty šprusle mi drkotaly zubama. Ivankaivan mne bavil cestou domů. Zařízeno - teď hostina. Erotomanka Fulimína - co ta jen připraví!
Zase napíšu.
Anděl