Pro Klauna

Byla jsem zvědavá, šla jsem se podívat pod strom Šiškopád. Tam pobíhali Šukilíci, připravovali stoly a lavice. Byl tu i udupaný kus trávy na tanec. Z dálky jsem viděla Bejvoníka jak nese náruč lučních kytek
To mám pro všechny – svatební kytice- chlubil se. To je fajn říkám – jdu zkontrolovat Fulimínu jak je na tom s vařením Když jsem tam došla, Fulimína se točila kolem plotny, stála u ní Hortemína, měla na sobě zástěru – jinak byla nahá, koukal jí zadek – a pekly a vařily. Když jsem viděla to cukroví…nebudu raději komentovat. Zrovna vyndala z trouby domácí rohlíčky, voněly krásně, a Fulimína míchala křenovou omáčku. Na stole se kulatily sýrové koule, na plotně bublal vývar z grokví ( to jsou malé vodní banánky) a do trouby zrovna Hortemína strčila prsíčka z kraulí. Kde máš kosočtverce nandu? Zeptala jsem se opatrně Fulimíny. Usmála se. Podívej – otevřela dvířka u skříně a tam na sobě narovnané stály hnědé kosočtverce, co voněly mátou. Z čeho to je? ptám se jí. Smála se - no přece z nandovníku! Roste pod zemí. Oddychla jsem si. Kdo všechno bude na svatbě? zeptala se. Tak - svatebčané, bude je oddávat Čunkadra, pak Nemociatus, vy dvě, Fusaklín, Ivankaivan - a samozřejmě všichni ti, co nás čtou. Jé - to bude krása, řekla. Takže tímto vás co nás čtete zvu jménem svatebčanů na svatby. Doufám, že přijde alespoň někdo. Hlavně Klaun. Potřebujeme jeho červený nos. A možná přijde Tygrolína. Opice. Přinese ukradený kus. A bude zase Cirkus. S klaunem. A jeho nacucaným nosem malinovou a jahodovou vůní.
Zase napíšu
Anděl