Brýle

Brýle

Každý, kdo potřebuje brýle ví, jak je to někdy těžké....
Totiž ty pitomý brejle najít,
když bez nich vidí málo, nebo skoro nic....
Kolem padesátého roku života, se člověku začne všechno kazit, i ta oka...na to si přesně vzpomínám...jednou jsem zařvala, že v novinách asi vyměnili písmenka za menší, jaký to jsou kreténi...asi už nechtějí, aby je člověk pročítal. No, nebylo to tak....ze dne na den se mi rapidně zhoršil zrak, a hned u lékařky recept, na pořádné krásné drahé modní brýle, hlavně ale, abych si mohla zase číst...to je moje vášeň....tedy kromě jiné...
Ale tohle jsem snad ani nechtěla prozradit, spíše to, že abych ty brýle pořád někde nehledala, naučila jsem si je ladným pohybem strkat do vlasů...jako čelenku....
Občas se mi to ale nevyplácí. Nesmím se, s nimi na čele, dlouho předklánět....
Takže se už stalo, že jsem je lovila z odpadkového koše.
Nevím sice, proč jsem do něj koukala, no asi mi tam něco upadlo, co nemělo.....
Jednou mi sklouzly do nudlové polívky...to už bylo horší...
Lekla jsem se, že už přes ně nikdy nebudu pořádně vidět, ta polívka byla pěkně vyvařená, vlastně vývar to byl, hovězí.....a pěkně mastný.
Naposledy mi brýle spadly....vlastně málem,
do záchodové mísy...
Ještě že mám rychlou a šikovnou, i levou ruku....
Těsně nad zkázou jsem ty brejle blbý chňapla, nadávala jak špaček,
ale zároveň byla šťastná, že na nich neulpělo žádné ho..., vůbec nic....
Někdy stačí málo, a člověk je neskutečně moc spokojený a šťastný....
Víte o tom taky něco?
Život je krásný a stále nás něčím novým překvapuje...