Kolobeh zivota

Kolobeh zivota

•》◇《•

Dalsi nelitostny den ve spalujicim svetle led zarivek a vsudypritomnyho kobaltovyho dusna, ne erotickyho, pri nemz linymu opicakovy proslo pod rukama nespocet vylisku ruznych tvaru, kvadru s dirou a dokonce i kosoctvercu s dirou uprostred.

•》◇《•

      Zavzpominal na davny casy, kdy rehole stredovekyho rolnika za tricetilete valky, byla jeste vysvobozenim z okovu panstva. Zaklesnuty v gravitacni anomalii poznal, jak se minuty meni za sekundy zachyceny mezi dvema carkama ciferniku digitalnich hodin.

•》◇《•

        Kobaltovy stesti se rozpijelo po prstech, dlanich, loktech i tvari a nakonec mizelo pod penou solviny odtikajic odpadem zaslyho sedivyho umyvadla pryc skrz nekonecno. Zurcici voda vytekajici z kohoutku brala pryc i opicakuv vztek, nadavky, frustraci i fyzickou agresi vuci tamnimu stroji...

•》◇《•

       Den uz ani neplynul, menil se v rozzhavenej asfalt silnice treti tridy a opicakovi se k nemu lepily i zbytky nadeje, videl ji kterak propada hlubinou asfaltove baziny.

•》◇《•

      Procitl... Snad byl to jen desivy sen? Zkoprnely pod tihou osudu videl rozostreny tvary ulicek pakarny, lec stesti skryvalo se pod zastitou korporatu zvucneho jmena...

•》◇《•

      Uufff, odychl si... Sevrel dlan prave ruky, kdyz na ni po jedenacti hodinach  patnacti minutach a dvou odusevnelych vterinach v pakarne napocital osmisty padesaty devaty takrka dokonaly kus. 

•》◇《•

      Sic byla norma v nedohlednu, casu malo a boj proti chronometru zdal se ponekud marnivym. Kapituloval. Zase nesplnil, zase malo, kez by byl strojem, mohli by ho odpojit. 

•》◇《•

      Za obzorem zase zapadalo slunce a cas smisenych pocitu chvilky na svobode znacil, uz muzes jit domu...

•》◇《•