Deník Abstinenta III

Den sedmý

A Bůh viděl, že je to dobré.

Týden za mnou a to je důvod k oslavě.

Dnešní menu mé soukromé oslavy:
Půl kila polníčku, čtvrt kila rajčat, žitný chleba, máslíčko a citronová šťáva.

Musel jsem se asi zbláznit ale já si to užil.

Objevuji v sobě úplně někoho jiného. Úplně novou osobu. Je energická, umí mluvit a má záchvaty euforie.
Začínáme se seznamovat a sbližovat.


Stále cítím vnitřní pnutí, protože mám najednou dostatek času na všechno.
Předtím byly mé dny volna plné skvělého alkoholu a zábavy, ze které jsem si většinou úspěšně nic nepamatoval.
Dalším bonusem bylo poznávání úplně cizích lidí, kteří si pamatovali mě ale já je vůbec.

A teď?

Jeden příklad za všechny, jak moc je střízlivost nebezpečná.

Rozhodl jsem se, že půjdu na oběd. Při obědě jsem se nakonec rozhodl, že půjdu do sauny. Takže z centra města domů, vzít věci do sauny a vyrazit.
Ale teprve až na místě mi došlo, že dnes je sauna jen pro ženy. A to já přes veškerou snahu nejsem.

Tak ok, jindy bych nadával všem do čůráků ale abstinence mě najednou nutí věci přijímat s pokorou.
Půjdu na bazén.

Po intermezzu v bufetu s párečkem v rohlíku jsem vlezl dovnitř abych u skříňky na převlečení teprve zjistil, že nemám plavky.

Tak ok, jsem velký čurák ale místo toho abych poslal všechny do sedmého pekla, jsem v klidu jel znovu na otočku domů a zpět.
Užil si bazén a odcházel spokojený.

A teď mi řeknete, upřímně, je tohle normální?


Každopádně po této zkušenosti beru roha.
Odjíždím zítra s kamarádem do Rakouska.
Protože jinak se tady z toho asi zblázním.

Jak moc mi chybí být na lidi zlý.

A alkohol.


PS: Cestovní nebo abstinenční horečka, nevím, ale každopádně jsem celou noc spal po půlhodinových etapách.

To bude cesta.

Bez piva