Deník Abstinenta VIII

Den dvanáctý

Zázraky s.r.o.

První den v práci po celém týdnu volna.

Pamatuji si, jak mě ze začátku měsíce všichni rozčilovali. Jak jsem byl podrážděný.

Všechno je pryč. Jsem pozitivně naladěný, na každého se směju, jsem plný energie.
Hotový zázrak.

Díky absenci alkoholu, který mi už zase tolik nechybí, jsem asi nalezl svoje skutečné já.

Těší mě, bývalý alkoholik.


Den třináctý

Láska všude kolem mě

Dnes je svatého Valentýna. Nemám rád tento den. Ne snad proto, že jsem teď sám. Ale podle mě vznikl jenom proto, aby měli prodejci co prodávat mezi Vánoci a Velikonoci.

U nás byl úplně úžasný koncert. Vždy jsem koncerty nesnášel, protože bylo moc práce.
Ale takhle krásně s čistou hlavou jsem si celý večer náramně užil.

A podle reakcí ostatních a dýšek si to užili všichni přítomní.

Miluji svoji práci.


Den čtrnáctý

Kolega je bůh.

Třetí den v kuse v práci, a já se ještě nezbláznil.

Bůh žehnej mému kolegovi.

Díky němu jsem si mohl na tři hoďky odskočit z práce do kina.
Na předpremiéru.
Ant-mana.

A bylo to boží.
Úplně nejvíc.

A kdo to hejtuje, ten tomu nerozumí.

Jonathan Majors je můj nový nejoblíbenější herec.
True story.

Jo a místní taxikáře už začínám rozeznávat.

Ono když už s nimi jezdím střízlivý, tak se to dá.