Uvolnění..

pocity se střídají jako počasí v horách...
vztek jako bouře co ničí zemi,
pláč jako déšť co smývá nečistoty a prach,
láska jako slunce co hřeje,
odpuštění jako lehký jarní vánek,
bolest-ta hrozná mučivá bolest jako mráz co bolí na rukách....

zima je mému tělu a náhle zas horko
buší mi srdce a bdít dohání mě k šílenství
spát jíti nemohu probouzím se časně
co se to sakra děje proč je najednou z vysokého komína hromada cihel

štěstí ale hrozná bolest a pocit zrady
uvolnění ale svraštělý žaludek
snaha odpustit ale touha zabít
smích a bláznivý pláč

prosím aby to skončilo
chci uletět jako pták
chci vidět budoucnost ale promítá se jen minulost
jsem jako list v řece který je unášen proudem událostí i když nechce
jako pták v kleci který je hladový
jako hurikán který nemůže za své činy

bílá květinka..naděje která prý umírá poslední
je mi zima a chce se mi plakat
cítím v sobě hlubokou jámu v které není nic
nemám sílu ale přesto se musím držet lana abych nebyla na dně té hluboké díry
hledám pomoc a zároveň ji odmítám

potřebuju pohladit ale nechci aby mě někdo hladil