měj se hezky..

V domě bylo prázdno a tma. Vždycky se tmy bála, ale teď ji uklidňovala. Snad to bylo tím, že to byl jeho dům, né její. Sedla si na schody a čekala. Přehrávala si sled věcí budoucích, těch věcí, které nastanou. Uvažovala nad tím jestli to chce a jestli tomu zabrání. /Kde jsi?/ Minul ji. Neviděl ji. Připadala si na moment jako duch, jakoby tam fyzicky nebyla. Dávalo jí to pocit zvláštní převahy. /Tady jsem./

 

   divoce

   rychle

    zakázaně

     na hraně

     hluboce

     uvnitř

 

      

 

 

Zažila to už mnohokrát, teď to bylo jiný. Bolelo to víc, ten pocit. Ležela nahá na posteli, na břichu a čekala. Ten člověk, který se právě zvednul a odešel, se zdál být cizí. Na co, vlastně čekala?...na lásku?

 

bezhvězdné nebe,

  porcelánové podpatky

cesta do země Oz

 

   úsměv smutné ženy

její vzdech

  banalita tří slov

 

ledová tvář

   utajený pláč

 milující poběhlice

třímajíc trest

 

 

 

 

A pak mu to řekla a on neřekl nic..