Proč jen neumím nahlas to říct

PROČ JEN NEUMÍM NAHLAS TO ŘÍCT

Nikdy by mě nenapadlo...
Nevěřila bych, že...
Ne, to jsou děsivá klišé pro začátek, ale jak začít...
Jak si tak přišel tím pohovým loudavým krokem s úsměvem od ucha k uchu,už v tu chvíli jsem věděla, že po sobě zanechá silnou stopu a budu ho v životě chtít vídat dál. Něco mě táhlo k tomu ho poznat a to se často nestává, abych si někoho oblíbila hned od prvního pohledu, vlastně se to stává asi tak v jednom ze sta případů. Jak úsměvné řekla bych. Znali jsme se ten den jen jménem, možná věkem a nasmáli jsme se tolik, co s jinými za pár let. 
Stále pro tvou přitomnost ve svém životě nemám správná slova, možná to neumím, ale spíše se bojím projevit ty správné city naplno. Ani nevíš, jak moc se tím užírám, když mám to na jazyku a ono to pořád zní jen v mé hlavě a zůstane to myšlenkou.
V té chvíli, kdy vyslovil jsi slova: Miluji tě...
Strach, radost, úzkost, smutek, štěstí, to byly pocity, které jsem cítila, na které jsi se ptal a já je nedokázala nahlas vyslovit. Pořád dokola se točily mými myšlenkami, skákaly mými útrobami a já byla zticha. 
V tomto případě není to, že jsem jako malé dítě roztomilé, ale spíše na vraždu. Mluvit, muvit, mluvit...Jako by nás to neučili od mala, pak je všechno jednodušší, jenže kde se získává odvaha k tomu, říct některé věci nahlas?

A teď se omlouvám, že zveřejním tvé dílo i bez autorských práv, ale je to každou noc má poslední myšlenka před spaním. Nic krásnějšího mi nikdo nikdy nenapsal ani neřekl a co se odvážím říct, že jsi horký žár mého srdce a ledová sprcha mého zbrklého já. Bez těchto slov, bych si totiž ani neuvědomila, jak moc tě u sebe potřebuji a že s tebou bude mít i to všemi nenáviděné pondělní ráno cukrovou polevu...

Pro malou hvězdičku
nebesa snést
Pro dětský šprým
afroditu svést
Tak mnoho cest
jak řícu jí
Že smutek tu není
když jsem tu s ní
Lásku ten blázen
nezní již
Není tu co by ho
vyneslo výš
A přeci ji znal
A tak ví
Jak rádi a snadno
ji jiní cítí
Snad chtěla tam
vidět jinou tvář
Však pro ten drobný klam
Snad nejsem lhář