Letní večer

Ten letní večer byl chladnější než všechny předchozí. Pršelo a zvuk dopadajících kapek přehlušilo jen zapípání textové zprávy, která svítila na telefonu.  Váhal jsem, zda si jí mám číst a ani se mi moc nechtělo. Nakonec jsem to ale přeci jen udělal a nechápavě zůstal stát. Text: „Stojím venku, nenechávej mě tu, prosím.“ Oblékl jsem se a šel ke vchodovým dveřím. Stála tam celá promrzlá a promočená. Měla ztrápený pohled a přes déšť jsem nerozpoznal, jestli pláče. Pozval jsem jí dovnitř a zeptal se, zda si nedá teplý čaj a podal jí ručník. Vysušila si vlasy, svlékla si mokré věci a zabalila se do něj. Byla stále ticho a já čekal. Sedla si na své obvyklé místo a usrkávala horký čaj. Ticho začínalo být nesnesitelné a už jsem to nemohl vydržet. Zeptal jsem se, co se stalo. Položila hrnek na stůl a přesunula se vedle mě na pohovku. Koukala před sebe a vzala mou ruku do dlaně. Něžně hladila mé prsty a pak se mi podívala do očí. Její slova byla: „Já to nemohu tak lehce vzdát, na to tě mám až moc ráda a vím, že ty mě taky, tak to prosím taky nevzdávej.“ Projel mnou pocit bolesti a zároveň pocit štěstí.  Nakonec jsem ji políbil.