Hulvát

Vůbec jsem mu neměla psát žádnou blbou sms. Kdybych mu rovnou zavolala a on by mobil nezvedl, cítila bych se lépe, neutrálně. Ted´ je však všechno jinak.

Petra jsem považovala za svou velkou lásku. Užili jsme si krásné léto, ale v září se s rodiči odstěhoval do Německa. Jeho otec je doktor a dostal v Německu úžasnou pracovní příležitost která se neodmítá. Petr mi párkrát z nového bydliště zavolal. Vůbec mi nepřišlo, že nás dělí stovky kilometrů. Dnes se mi extrémně stýskalo, chtěla jsem ho moc slyšet.
Můj krátký text zněl: Ahoj Petře, můžu ti zavolat?
V minutě přišla odpověd´: Rozhodně ne!
Byla jsem v šoku. V hlavě mi hučelo jak v úle. Po krátkém zaváhání jsem odepsala: A proč ne? Tak zavolej ty, až budeš mít náladu.

Nezdálo se mi to rozumné, ale zpráva už byla odeslána. Nečekala jsem na odpovědˇ a smutně jsem si šla do koupelny umýt ruce. Když jsem se vrátila do pokoje, na mobilu blikala další sms. Rozechvěle jsem si jí přečetla.
Stálo v ní: Mám náladu stále, ale nějak se mi to nehodí... Zavolám.
Připojil k tomu mrkajícího smějícího se smajlíka.
Telefonátu jsem se nedočkala.
Jsem vlastně ráda. Co bych mu měla povídat? Vynadat mu za jeho neomalené chování. Moje čistá láska se proměnila v naprosté znechucení. Hádám, že sedí v hospodě s kamarády, nebo v horším případě je u nějaký holky.
Škoda, že si dal tu práci a odepsal. Žádná odpověd´, nejlepší odpověd´! Ať žije sladké snění a nevědomost. Způsobil mi bolest, připravil mě o klidnou noc a mě tolik potřebný spánek. Už mu nikdy nezavolám. Pro jistotu jsem si vymazala jeho číslo. Znám ho sice zpaměti, ale dnešek beru jako varování. Budu se cítit lépe, když ho nechám jít. Kluk který neví co je slušnost nestojí za nic.