Zbožňování

Méně, znamená více! Proto jsem se rozhodla nestavovat se u miláčka. Viděli jsme se včera. Byl v dílně a něco kutil. Dnes bude taky kutit, tím jsem si jistá. Já na něj pokaždé zbožně koukám a to mi stačí ke štěstí. Co na tom, že zřejmě miluje Karolínu. Jsem jeho kámoška. To může být někdy víc než láska! Jen kdyby to pochopila Karolína, jsme pouze přátelé. Zatím se opájím jeho přítomností. Dívám se, jaké má krásné dokonalé bílé zoubky,jemná růžová ústa, roztomilé strniště na tvářích...
Jen se ho dotknout, pohladit ho. A vlasy? Světle kudrnaté, ach...
Vždycky se takhle zaseknu. Zírám na něj, přitom si vychutnávám písně hrající z jeho stříbrného rádia.
„ Tak něco povídej.“ Řekne mi pokaždé když se zasním.
Nechápe, že si nechci kazit chvilku. Že si chci zapamatovat jeho neobyčejnost, každý úsměv, gesto.
Ale, říkám si, kdybych si pustila Titanic s Leonardem Di Capriem výsledek by byl stejný.
Na oba se můžu jen dívat. Leonardo mě v životě nepolíbí a Marek třeba taky ne.
S Leonardem jsem na tom lépe, on mě nikdy nemůže trápit tak jako Marek.
Proč je realný svět tak složitý?