Spoutaná

Pokaždé, když se mě dotkneš kdekoliv na těle, tak z každé mojí buňky pryští tisíce pocitů, každým pórem na kůži mi tryská extáze a nemůžu se nabažit tvé vůně, tebe, tvých rtů, tvého těla, chutnáš mi tak sladce, že mám z toho závrať.

A s hlavou skloněnou cítím, jak moc mě chceš a jak moc chci já.
Aby ses mě dotýkal, aby si mě líbal, hladil a přiváděl mě k šílenství.

Jak moc ještě můžu být zvhrlá, chci ti být zcela oddaná, být pod tebou schoulená a cítit tě všude. Každým dalším pohybem vlhnout, bolet, brečet. Chci být rozervaná na kusy tou vášní co je v tobě.

Nemluvit, nemyslet jen vnímat to horko, co se každou vteřinou zvětšuje. Ten žár, co nás zevnitř spaluje, který si hýčkám. Chci tě být plná. Nikdy tě nechci smýt. Tvé stopy na mé kůži chci uchovat na pozdější časy. Až se mnou, až uvnitř mě nebudeš. Chci oddálit tu chvíli.

Zatím tu jsi, držíš mě pevně a jemně zároveň, zkousíš jazykem, prsty, rty, co ještě vydržím. Svádím boj sama se sebou. Tuhle válku prohraju.

Budu plakat, chvíli i přestanu dýchat. Přivedeš mě k vědomí, tím jak silně mě obejmeš. Tvé ruce mě přikryjí všude tam, kde nikdo jiný nesmí ani pohlédnout. Ležíme v objetí, propletení. Nevím, kde končíš ty a začínám já.

Stačí jeden tvůj pohled a vím, že patřím jen tobě. Nežádáš, neprosíš, nepřikazuješ. Několika slovy si mi nasadil pouta a já zahodila klíč.