Rok

Před nějakou dobou jsem psala, že jsem se dala ze dne na den na neznámou cestu, střemhlav do neznáma, s chlapem, kterého jsem znala z práce. Pro připomenutí, sestěhovali jsme se během chvíle, začal společný život, nastavování hranic, poznávání vlastností jeden druhého a sžívání se i se spolubydlícím, který tam již žil předemnou a panovala u nich čistě pánská domácnost.

Nedávno, se nás někdo zeptal, jak dlouho vlastně spolu jsme, bylo to při jednom z mála hraní, od lidí, od kterých by to člověk nečekal. Překvapení bylo, že jsme spolu rok a ten rok tak neskutečně utekl, že když jsme přijeli domů, samo od sebe nastalo téma, reklapitulace společného života.

Světe div se, nenašli jsme žádný záporný aspekt, který by nám oběma vadil. Žádná kolize ani nebyla, žádná větší hádka, dokonce ani žádné odcizení.

Dokonce došlo ke spoustu změnám, které jsme vzali tak automaticky, jakoby jsme nepředpokládali žádný konec nikdy, jakoby jsme si už předurčili, že to bude navždy, dokonce i ty souhry myšlenek a nápadů jsou někdy tak pozoruhodné, že se tomu diví všichni kolem a nevěřícně koukají, jak je to možné.

Tak novinky naučila jsem chlapi uklízet, respektive toho spolubydlícího, už zjistil , že při pohledu na fousy od holení na poličce, ačkoliv nechápu jak to sou schopni dokázat se hroutím, a naučil se to po sobě uklízet, i to, že plný koš odpadků, se sám nevynese, ano tyto maličkosti "slavím" přece jenom není všechno na mě, aj nádobí si sám uklízí chlapec.:-)

No ale zpátky ke mně a Martinovi,
už nedělám ve stejné firmě, jako Martin a tyto pracovní cesty se sice rozdělili, ale občas si najdu čas, abych ty darebáky z firmy aspoň pozdravila, takže se vídáme jako normální pár, plánujeme společný čas po práci, co se bude vařit, tak jak to normální páry dělají... nebo spíš většina normálních párů a nepotkáváme se jenom na schodech a při výměně směn,

mno a taky jsme udělali obří selekci věcí v bytě, která přišla taky zcela nečekaně a ještě víc nečekaně od Martina jednu sobotu, kdy byl vzhůru už ve 4 a nemohl spát, dali jsme se do selekce která zabrala celý den a to jsme nebyli ani v další místnůstce, když nás vyrušila ohlášená návštěva. Kterou to pobavilo natolik, že o tom vykládali ještě týden...

Dokonce si Martin uvědomil, že je potřeba otevřít aj jeho milovanou skříň plnou nářadí a tu též trošku uklidit, což bylo pro mě milé příjemné překvapení při příchodu z práce ....

Když bylo vyselektováno vrhli jsme se do pidi rekonstrukce -teda spíš vylepšení koupelny. Která též zabrala celý víkend skoro. Ale je to hezčí a lepší. A samozřejmě zákon schválnosti, když začnete něco rekonstruovat přihlásí se další místo k opravě.
Takže tyto selekce, úpravy, opravy, nákupy věcí do domácnosti a další pidi věci nám zabrali půlroku.

Nadále se i přes nelibost některých milujeme, nadále se doháníme s láskou k šílenství, a nadále plánujeme žít společný život, který jsme začali střemhlavě a nyní je už stabilní a vyrovnaný a po tom roce tohoto šílenství, máme vyrovnáno a už to není pád střemhlav s pádem s neznámým dopadem.

Tak zase někdy se ozvu.