Popelka 1969 - Jen kolovrátku zpívej...

Postavy Eva Hrušková (Popelka)

 Jiří Štědroň princ

Dana Medřická macecha

Ladislav Pešek král

Ilja Prachař popelčin otec

Jan Tříska potulný loutnista

Byl jednou jeden zámek

A v zámku starý král

A ten podle všech známek

Dost moudře kraloval

 

Pod zámkem byla víska

A za tou vískou stráň

A v ní chaloupka

nízká a dvorek jako dlaň

 

Jen kolovrátku zpívej,

jak lípa plná včel

v tom domku bydlel dřevorubec

a ten tři dcery měl

 

Kateřina je líná

a Dorka jak by smet,

to Popelka je jiná

jak pozná každý hned.

 

A tohleto jsou vrata,

holubník pod střechou

a tohleto je táta

s protivnou macechou.

 

Jen kolovrátku zpívej,

to o čem zpíváš rád.

Jak do města jel pantáta

pár dárků kupovat.

 

Vím, že byl zámek v lese a na tom zámku ples

   a o tom plese že se prý mluví ještě dnes,

   neb každá tam jít chtěla a za prince se vdát,

   no to vám byla mela, až hanba povídat

jen, kolovrátku, zpívej a řekni to, co víš,

   jak všechny chtěly na ten ples a jaký s tím byl kříž.

 Ta zlámala tři jehly, ta ustřihla si cop,

   ta v potu tváře žehlí, ta hlavu má jak snop, ha-ha,

   a tu je salón krásy a štoudve voňavky,

  ach, na co myslí asi, no na co - na vdavky,
  jen, kolovrátku, zpívej a připomeň ten bál,
  ať víme, co se dělo pak a jak to bylo dál

a všechno se to mračí,

a kdekdo by mi lál

a to já odsud radši povandruju dál,

dnes po nůžkách a nožích neštěkne ani pes,

   všechno je v rukou Božích, vždyť dneska je ten ples

   jen, kolovrátku, zpívej a nepřestávej znít

   o tom, jak ženské chtěly pana prince oženit

 

 A události letí jak namydlený blesk,

   jen barvy ať jdou k pleti a bota ať má lesk,

   a události pádí a události jdou

   a Katku drhnou v kádi a Dorku šněrujou,

   jen, kolovrátku, zpívej, co vidíš v těchto zdech,

   jak jedna tone v mydlinách a druhá ztrácí dech.

 

 Je drahá dobrá rada a žádná záruka,

   té jedné sukně padá, té druhé paruka,

   s tou jednou spadla židle, snad byla z papíru,

   a druhá bere vidle, no ee - na manikýru,

   jen, kolovrátku, zpívej, já vím, že je to tak,

   být skromný, to je nad zlato i nad šlechtický znak.

 

Psst Teď buďme pěkně zticha, dnes bude třetí bál

   a princ jen smutně vzdychá a stejně tak pan král,

   má prince krásná cizinka ráda či nerada,

   o tom se právě koná teď velká porada,

  jen, kolovrátku, zpívej a tichem dej se vést,
  jak vymyslel pan hofmistr, no - geniální lest.

 A už to všechno jede a už to chytá dech,
  á koho to sem vede pan rádce po schodech,
  pročpak je v tváři rudý a zrychlený má tep
  a nač ty velké sudy a nač v těch sudech lep,
  jen, kolovrátku, zpívej a nic se nedej zmást,
  to na Popelku nalíčili tu důmyslnou past

 

Ach, běda, běda, běda, jak se to mohlo stát,

   už po tři dny princ hledá tu, kterou má tak rád,

   už prošel širé kraje a prošel každý kout,

  tu, jež tak půvabná je, však nelze naleznout,

jen, kolovrátku, zpívej, jsou dívky samý smích,

   střevíček jako Popelka však nemá žádná z nich.

 

 Znám dívky jako růže a něžné jako pel,

co svlékly by se z kůže, jen kdyby princ je chtěl,

   a leckterou znám krásku, co, zhlouplá Bůh ví čím,

  dá vlastní zdraví v sázku, jen aby hrála prim,

    jen, kolovrátku, zpívej a hezky nahlas křič

   o tom, jak chudák náš pan princ je láskou celý pryč.

 

Byl jednou jeden zámek, princ, Popelka a král,

    ti tři podle všech známek tam šťastně žijou dál,

    jsou tam i s hodným tátou, co Popelku měl rád,

    a zámek voní mátou a liliemi sad,

    jen, kolovrátku, zpívej a volej do kraje,

    že zlo se samo vytrestá a dobro vyhraje.

 

Byl jednou jeden zámek a na tom zámku věž

    a na té věži trámek a věř tomu, kdo chceš,

    byl na tom zámku zvonec a lano z konopí,

    a pohádky je konec, jak každý pochopí,

    jen, kolovrátku, zpívej a dovol, abych vstal,

     musíme o dům dál ...