Vrásky si nedělám.
Občas se podělám
z tohohle světa,
kulatýho jako amoleta.
Trošku tě rozhodí
běžet do pátýho poschodí.
Při zapádu slunce
pozorovat sumce.
Nosit černý brejle,
denně krmit rybičky.
Nechat si narůst knír
v uších nasazený pecičky.
Chodit sem a tam
dokud se nezblázním.
Občas se zalykám
jindy zas podráždím.
Ve světě plnýho nadějí,
všichni začínaj pracovat v pondělí
V pátek už maj po šichtě
a usínají v nadějích.
Pořád se mi zdá,
že tahle země něco postrádá.
Pořád mám zvláštní pocit.
že bych se měl začít topit
v pýše a zlobě
lidí co žijí v týhle hnusný době.