Zpověď

Vše začalo,když mi bylo 14 let.Otec hodně pil,neustále mě mlátil,matka pouze přihlížela a mlčela.
"Mám toho dost!",řekla jsem si a odešla pryč.
Pro každého podivná stvoření,pro mne však bozi byli ti,které jsem potkala a kteří se mě ujali.Patřil jim můj obdiv.Vzali mě pod svá křídla,byli moc
hodní a dávali první poslední.
Neustále měli cosi bílého v prášku na stole,ptám se,co to je?
Byl to "Perník"!Super!To chci.Řekla jsem a bylo!
Ten přenádherný pocit,který jsem okamžitě měla,jsem nikdy nepoznala.Bylo
mi tak krásně,nic jsem neřešila...
Čas rychle utíkal,ani jsem o tom neměla ponětí,když najednou...
Bum prásk!Policie!
Bylo po mně vyhlášeno celostátní pátrání.Šoupli mě do pasťáku,následně děcák.
Tam bylo fajn.Ono je asi všude dobře,jen ne doma.
Po půl roce opět domů.Už týden předtím mi bylo špatně,nechtěla jsem tam,
ale otec se dušoval,že už bude klid.
Asi po dalších šesti měsících vše začalo nanovo.Ale vydržela jsem!
Jen Perník vystřídala Extáze a to jen o víkendech.Tak jsem přežívala do
osmnáctých narozenin,otec chlastal,tak jsem práskla do bot a valila
"PERNÍKOVOU CESTOU".
To už ale bylo den co den chátrala jsem,byla jsem troska,ale neřešila jsem to,bylo mi tak krásně...
Jednoho dne...Zamilovala jsem se...Byl krásný,vysoký,dlouhé vlasy,zelené
oči.Wooow!Oboustranná láska na první pohled!
Od té chvíle jsme byli spolu pořád...pořád...pořád sfetovaní a Happy.
Pak najednou koukám,nějak mi roste bříško.Ježíši,co to je?Tak.A je to tu.
Jsem těhotná!19 týden!
Říkám si,co bude dál?Kam to malé dám,když sama nemám kde žít?
Strašně rychle to uteklo a jsem v porodnici.

Narodila se mi krásná,zdravá holčička,Sarah.To ona mi otevřela oči.
To ona mi pomohla z těch všech sraček ven.Od jejího narození jsem matkou
na plný úvazek,již celých 9 let.K ní přibyla sestřička Vaneska.

S drogami je konec.Mé myšlenky k nim však směřují dál,mám často chuť,něco
si dát,ale vím,že bych to svým Princeznám NIKDY neudělala.
Plno lidí mne odsoudilo,mnoho nepochopilo.
A já jsem zvědavá,co na to říkáte vy?