oženách

ženamáma
v dětským pokojíčku už zní tvůj dech. uprostřed postýlky už tepe tvoje srdce. v rohu koupelny už zbyly tvoje ponožky. už tu voníš. a já sem máma.

ženamanželka
upekla sem ten dort, co máš tak rád. vyžehlila sem ti slipy a složila ponožky. v koupelně sem ti připravila na kartáček pastu a u svýho stojanu máš nový barvy. v posteli čekám nahá a můžem si jít brzy lehnout.

ženapřítelkyně
od prvních dnů sme vyrostli. na nic si nehrajem a přece se mi špatně usíná. snim o přítelkyni na dopisování, co mě nezná, a proto bych jí mohla svěřit cokoliv. i to zlý.

ženasamotářka
vystřihuju z časopisů dvojice. protože dva sou pár. a dva sou vždycky víc než jeden. vlastně vystřihuju všechno, co se mi zvlášť líbí. mam plný krabice a k těm mam vztah. vztah, který stříhám.

ženapozorovatelka
na azurovým pobřeží má skoro každá žena umělá prsa a přifouklou pusu. je to poznat a není to hezký. proč ony to dělaj? vždyť tomu samy nevěří.

ženaneurputná
a ona řekla, že jí baví tvořit. a já věřím, že vyrobila ten hrníček, ze kterýho pije, usušila ten čaj, co pije, ušila si oblečení ze starých plen, oholila hlavu, mezi oči si namalovala znamínko a napsala si scénář, co bude říkat. je sice nature, ale až moc urputně.

ženaopuštěná
v posledním stadiu křiku se jí roztrhly plíce. už nevydala ani hlásku. jen tam ležela a čekala. až ji najde. až se vrátí. byla prostě naivní.

ženazamilovaná
mam ráda, když do obrazů píšeš. a teď si mi namaloval i mořskýho koníka, kterýmu se zdá o vesmíru. schovam se tam a protože je to on, tak mě jednou porodí.