Střípky nenávisti

Nenávist je hrozná věc,

ale člověk se bez ní neobejde.

Jednou se začnou nenávidět

a nenávist jce dál.

Chceš se sním usmířit?

Stejně tě chvíli bude poslouchat,

a pak? Pak tě začne zase ignorovat!

Je to nekonečné, nekonečné střípky nenávisti.

I kamarádi se částečně nenávidí,

ale přežít se to dá,

i když jsou to velké střípky nenávisti.

Každý den se výdají,

v sobě střípky nenávisti mají.

Do každé náruče slzy kvůli tomu padají,

o usmíření žádají.

Brečí, plakají, na kolena klekají,

modlí se, aby ty střípky nenávisti odešli.

Neodchází a stále neodchází,

slzy po tvářích stékají.

Vše bys pro to udělala,

ale on ti to nedovolí.

A střípky se stále zmenšují a zmenšují,

kamarádi jim pomáhají,

neboť si mají pomáhat.

Střípky nenávisti se začínají zvětšovat,

sice se začínají milovat,

ale střípky nenávisti tam ještě jsou.

Lidé, kteří se nenávidí,

se milují více než předtím.