Plevel.

PLEVEL

Ty chvíle, kdy vás přítel zradí.
Cítíte, jak se vám snaží srdce vyskočit z těla a narvat se dynamitem, poté se zapílit a bouchnout.
Ty neuvěřitelné tlaky v hlavě, tolik chvil přemíšlení a hledání chyb.
A přesto vše nedokážete najít chybu v příteli,ale nalézáte ji v sobě.
Jste špatným a zlým člověkem a ubližujete přátelům už jenom tím, že jste.
Už pár zklamání jste prodělali, máte toho dost, už se chcete vschopit, chcete být šťastni.
Bojíte se zklamání a tak si všude kolem vytváříte nepřátele a hubíte své přátele jako plevel, však jediným plevelem jste vy.
Bráníte krásným květinám růst, berete jim živiny a vysilujete je.
Pomalu ztrácí sílu a vy je zahubíte.
Na místo nich rostete vy ve své velikosti s ostatním plevelem, jenž považujete za květiny (přátele).
Až tehdy, když se promněníte v květinu a poznáte záhubu plevelem,
až tehdy poznáte, že jste zahubili krásné květiny, abyste vy mněli prostor pro svůj růst a dostatek hnojiva pro sebe a ostatní plevel.
Až teď, když hnijete, jste poznali co je to být květinou.
Svým růstem a pýchou jste přišel o krásu květin.
Však květiny ti odpouští.
tělo tvé hnije a duše u květin se nachází.
Škoda, že sposta plevelů si toto neuvědomuje a zhnije jako plevel.
Pár plevelů si to sice uvědomilo, ale zahubili už příliš mnoho květin, aby se i oni sami stali květinou.
Snad někdy přijde zahradník a květiny zbavý plevele.
Snad.
Pak každý plevel pozná jaké je to válet se květinámu stonků a poskytovat jim živiny.
V každé zahrádce, o níž se pečuje, není žádný plevel.
Však má zahrádka zahradníka postrádá.
Plevel ho udusil,popálil,nakazil a protože plevele bylo moc, zahradník zemřel.
Dokud nový zahradník nepřijde, plevel bude růst a květiny hnít.