Vánoce

Tak tu opět máme svátky „míru a klidu“. Uštvaní lidé stojící v nekonečných frontách supermarketů, staré vánoční odrhovačky a vystresovaní kapři, po kterých většina lidi po zbytek roku nevzdechne. To vše ve jménu tradice šťastných a veselých. Za posledních několik let jsem si na Ježíška vypěstovala slušnou alergií a tak se letos vrátím ke svému tradičnímu pojetí Vánoc.

Ježíšek se narodil ve chlévě. Z mých dětských vzpomínek na Vánoce je jedna ze všech nejzářivější. Chvíle, kdy dědeček do domu vnesl hromadu slámy a ta se rozsypala po podlaze. Protože, Ježíšek se narodil na seně. Ve městě si sotva donesu do bytu slámu, ale jednu věc vím jistě, běžný úklid naprosto stačí.

Ježíšek se narodil! Narodilo se nám světlo, spasitel, vykupitel, ochránce a naše naděje! To je spousta důvodu k radosti. Byl ovinutý v plenčičkách asi tak jako každé novorozeně. Žádné dítě ovinuté v plenčičkách dárky nenosí. To Ono je tím velkým darem pro svět a právě proto nechci dárky na Vánoce. Lhát se nemá a především ne o Vánocích. Myslím, že ani tradice ani kouzelná víra v Ježíška není dostatečným důvodem proto, abychom lhaly dětem o již zmiňovaných dárcích a Ježíškovi. Zkuste tu opravdovou legendu, je kouzelná až až. Vysvětlete dětem důvod proč dávat dárky a jejích význam. Předejdete velkému zklamání a snad ještě horšímu pochybovačnému pocitu, kdy už téměř jistě tuší, že „Ježíšek neexistuje“. Podle mě existuje a nikdy jsem v něj věřit nepřestala a jsem velmi vděčná svým rodičům, že mě nekrmily žvásty o tom, že nosi dárky.

Vánoce jsou na houby, když nám jde jen o ty správný dárky a to dokonalý linecký a nejlepší salát. Když chceme vycídit rok zašlou špínu zrovna a právě jen před Vánoci a když se téměř na pokrají nervového zhroucení snažíme uchovat iluzi Ježíška.