Bez názvu

Těžké mraky zakrývají letní oblohu
dnes sotva spatřím daleké hvězdy
vánek rozhýbe tmavozelené listy
stejně jako tvoje vlasy tam někde
soustředíš se a čas přesýpá zrna
ale když to neděláš, obrací roky
byla to snad tvoje vůně
po které jsem natáhnul ruce
abych ji zachytil
nebo jen sen ztracený v mlze
je stále těžší vzpomenout si
a nemožné zapomenout
zmizela si někde mezi hvězdami
na které se dívám ze stejné vzdálenosti
a se stejným úžasem jako na tebe
vzdálený pozorovatel to jsem já
když zvedám ruce k nebi
krátkou chvíli v měsíčním svitu
je ve mně něco bázně, euforie i vzdoru
nezbývá než zavřít oči a pokleknout
z dlaní rozsypat stříbrný prach
který noční vítr ve vláknech
pomalu odnáší do neznáma
stejně jako naše přátelství