Četla jsem Ptáky v trní, poslouchala Cain's Offering a milovala tě

úvod před čarou:

Pták s trnem v hrudi se řídí neměnným zákonem; neví, co ho žene, aby se nabodl na trn 

a za zpěvu zemřel. V okamžiku, kdy mu trn vnikne do hrudi, neví, že ho čeká smrt. Jen

zpívá a zpívá, dokud v něm pulsuje život.

Když si bodáme trny do srdce my, víme to. Víme, co nás čeká. A přece nás to nezadrží.

                                                                      - C. McCulloughová, Ptáci v trní 

 

____________________________________________________________

 

půlnoc

tvá košile přes moje ramena

stíny přes silnici

mám strach

ale

vím, že se bojíš víc než já...

                        ...možná to bude tím

                                   že víš, co přijde

                                      nebo co může přijít

jsem šťastná

tím štěstím

který ti zbude

když víš

že zítřek bude stát za hovno

tím štěstím

který se sbírá ze země

kde leží mezi střepy panáků

ale stejně

o něj stojíš

je v něm život

život

  mimo

      zeď 

 

četla jsem Ptáky v trní

poslední odstavec

mám vytetovaný na klíčních kostech

směješ se tomu trochu rozpačitě

protože sakra dobře víš 

co to znamená...

máš přece rád Oscara Wildea

příběh mladého pana Graye

jsi četl snad stokrát

možná si namlouváš

že jsi jako on

krásný   ano, to jsi 

mladý   to jsi býval

posedlý   to nedokážu posoudit... 

a taky víš

kdo je tu slavík

kde roste trní

a kteráže dívka pohrdla tou růží

 

vídíš?

už jsem moc opilá

pletu dohromady příběhy

i naše životy

když ani jedno k sobě nepasuje

 

....a přesto mi to pořád nedochází

         happy endings are not for everyone - they're not for us

....a pořád říkám jen

         just give yourself to me, together we will be so elegantly... 

                                                                                  ...so elegantly broken