Dračí tlama

Dračí tlama

Sourozenci Jaden a Carol Torolovi rádi cestovali, objevovali různé země, učili se novým způsobům a poznávali zdejší lid a krajinu. Carol měla teprve 18 a Jaden 20 let, když se vydali na tuto tajemnou výpravu...

Tentokrát měli Carol s Jadenem namířeno na Nový Zéland. Oba milují trilogii Pán prstenů, a tak se chtěli podívat, jak to tam vypadá. Moc daleko se však nedostali. Už někde v půli cesty nevěděli, kudy se dát dál. Zůstali stát na rozcestí. Cesta vlevo byla užší než ta napravo. Rozhodli se tedy jet tou širší. Zanedlouho dorazili do zvláštního městečka. Písčitá ceste zde vedla stále rovně a okolo ní byly po stranách postaveny zvláštní přístřešky ze slámy. Jaden vybídl Carol, aby vystoupili y auta a šli pěšky.

Jaden šel první. Opatrně našlapoval a rozhlížel se kolem. Carol mu byla v patách. Nikde nezpozorovali ani živáčka. Skromné přístřešky zely prázdnotou. Carol se rozhodla jeden z přístřešků prozkoumat blíže. Pomalu se odplížila.

Uvnitř přístřešku stál malý starý dřevěný stolek, kolem kterého bylo postaveno několik židliček. V rohu ležela značně zanedbaná a zaprášená truhla, která neskrývala nic jiného než prach a pavučiny. Carol prozkoumávala prostory pod stolem a všelijaké kouty, v nichž by se někdo mohl schovávat, ale nikoho nenašla. Kde tu vlastně spí? Vždyť jsem nezahlédla nic, co by se posteli alespoň trochu podobalo..., problesklo jí hlavou. Tato myšlenka se jí však z hlavy vypařila ve chvíli, kdy uslyšela, jak někdo volá její jméno. Byl to Jaden.

Pop pár minutách zjistil, že mu chybí jeho drahá sestřička a vyrazil ji hledat. Jak milé! pomyslela si Carol ironicky. Na druhou stranu jí bylo bratra líto. Mohla mu říct, že na chvíli odchází. "Tady jsem", ozvala se Carol. "Byla jsem si jen blíže prohlédnout příbytky zdejších obyvatel. Nikoho jsem ale BOHUŽEL nenašla." "Zato já jsem našel něco neuvěřitelného", prohlásil hrdě Jaden.

Zakryl sestře oči šátkem, chytil ji za ruku a vedl ji po pěšině. Carol se nechala od bratra vést a kolébavým krokem se vydala vpřed. Sem tam zakopla o nějaké kameny, které se zakutálely do cesty, ale Jaden ji vždyl chytil dřív, než stačila upadnout. Šli asi dvě minuty, když se Jaden zastavil a opatrně sundával sestře šátek z očí.

Když Carol konečně otevřela oči, nadšeně pronesla: "To je nádhera! Ta stavba je opravdu úchvatná. Kéž by něco takového bylo i u nás." Jaden byl pyšný na to, že se jeho sestra tak rozplývá nad něčím, co objevil. Carol stále nevěřícně koukala na mohutnou kamennou stavbu ve tvaru otevřené dračí tlamy. "Připadá mi, jako bych něco takového už někde viděla", hlesla Carol zamyšleně. "Leda ve snu, sestřičko", prohlásil posměvačně Jaden. "Ale přece jenom..." Carol se nenechala bratrem odbýt. Ten se na ni však ani nepodíval a pravil: "Už toho nech. Nezajímá tě, jaké je to uvnitř? Pojď se tam trochu porozhlédnout." Jaden nedal sestře čas na námitky a radostně se vrhl do Dračí tlamy. Carol se rozběhla za ním.

Narazila do Jaden, který stál nehybně na místě a měl otevřenou pusu, jako by čekal, co mu do ní vletí. Když se Carol podívala stejným směrem jako její bratr, zjistila, že před nimi stojí veliká socha hydry, vyrobená ze zlata. Ze všech stran hydru obklopovaly menší stříbrné sošky modlících se otroků. Z rozjímání nad těmito soškami je vyrušila veliká ohlušující rána. Carol věnovala Jadenovi nechápavý ustrašený pohled a on jí ho opětoval. Rána vycházela za jejich zády. Když se oba otočili, s velkou hrůzou zjistili, že tlama se z ničeho nic uzavřela.

Carol propadla panice a začala bušit na vnitřní stranu dračích pysků. Jaden si zmateně sedl. Co budeme dělat? Jak se to mohlo samo zavřít? Kde je nějaký jiný východ? Neměli jsme sem chodit.....je to moje vina. Hlavou se mu honilo několik myšlenek a otázek, na které nemohl najít odpovědi. Konečně si všiml, jak jeho tvrdohlavá sestřička buší do stěny ve snaze dostat se ven. "Je to k ničemu", prohlásil Jaden zničeně. "Venku nikdo není. Nikdo tu nežije a nepomůže nám. Jsme tu SAMI!" Konec poslední věty doslova vykřikl. Carol se na něj smutně podívala a dala se do pláče. "Neplač, sestřičko", utěšoval ji provinile Jaden. "Zkusíme se tu ještě porozhlédnout a najít jiný východ." Zdálo se, že tato slova Carol docela uklidnila.

Jaden se od sestry zvedl a začal pomalu stoupat nahoru po schodišti nacházejícím se vedle plačící Carol. Ta si setřela slzy z tvaří a postavila se s odhodláním, že jej bude následovat. Z toho ji ale vyrušila záplava mořské vody vrhající se odněkud seshora. Carol se podlomila kolena a voda ji začala unášet. Rozhlížela se po bratrovi, ale nikde ho nespatřila. Slyšela pouze jeho hlas: "Carol?", volal. "Kde jsi? Zachráním tě. Ozvi se! Zkus se zachy..." A bylo to tady. Proud vody strhl Jadena s sebou a ten se z něj marně pokoušel dostat na břeh. Oba dva se bezmocně plácali ve vodě. Pomalu se začali dusit, jak jim slaná voda zaplňovala plíce. Po chvíli ztratili vědomí.

Jaden začal opatrně otevírat oči. Kolem sebe uviděl několik rozmazaných skvrn. Obraz se začal trochu vyjasňovat a on spatřil několik mužských tváří, jak na něj udiveně hleděly. Kde to jsem? Pomalu si začal uvědomovat, že to nebyl sen. "Kde je Carol? Je vpořádku? A kdo jste vlastně vy?" Jaden ze sebe vyděšeně chrlil jednu otázku za druhou. Jeden z mužů k němu natáhl svou paži a pomohl mu vstát. "Já jsem Peter a toto je můj mladši bratr Alex", mávl na pohledného mladíka zhruba ve věku Jadenovy sestry. Jadenovi se podařilo trochu uklidnit. "Já jsem Jaden", pravil. "Neviděli jste tu někdo dívku menší postavy, s dlouhými tmavými vlasy, sarkasově modrýma očima, asi ve věku Alexe?" Jaden začínal být netrpělivý. "Tady jsem", ozvalo se mu za zády. Carol se přihnala k bratrovi jako nečekaná bouřa a zavěsila se mu okolo krku.

"Kte to jsme?", zeptala se Carol svého bratra. Než ale Jaden stačil cokoliv říct, předběhl ho jeden z mužů: "Jsme ve sklepení posvátné Dračí tlamy." Jaden se cítil ponížen, že mu muž skočil do řeči: "Mimochodem, kdo jsi?", procedil mezi zuby. Muž se ale odbýt nenechal: "Mimochodem, jsem Ryan. Dračí tlama je největší stavba našeho městečka. Předpokládám, že jste turisté." "Ano", přikývla Carol. "Tak tedy", pokračoval Ryan, "tato stavba stojí v našem městečku odjakživa. Byla tu už za života našich dědů. Všichni jsme se sem chtěli vždy podívat. Jednou na oslavu Halloweenu jsme se domluvili všichni z městečka a vydali jsme se to sem prozkoumat. Jakmile jsme vstoupili dovnitř, potkalo nás stejné překvapení jako teď vás. Teď už tu trčíme několik měsíců a nemůžeme se dostat ven z tohoto sklepení." Ryan si lítostně povzdychl: "Ti starší a fyzicky méně zdatní postupně umírají..." "To je mi líto...", pronesla soucitně Carol. "Kde máte nějaké manželky, dcery, sestry, zkrátka žen?", pokračovala. "Žádné tu nikdy nebyly. Toto městečko se jmenuje Big Men (=Velký Muž) a proto tu nikdy žádná žena nebyla. Jsi první", ukončil Ryan svůj projev. Carol pouze nevěřícně přikyvovala.

"Tak jdeme na to?", zeptal se netrpělivě Alex."Jdeme!", odvětil jeho starší bratr. "Na co jdeme? Kam jdeme?" Jden opět nechápal. "Všichni jsme složili slib", vysvětloval Peter, "takovou přísahu. Přísahali jsme, že jakmile se tu objeví nějací cizinci, pokusíme se s jejich pomocí odemčít sklepení." "A proč jste to nikdy dřív nezkusili?" Carol nechápavě vrtěla hlavou. "Je to velice nebezpečné", přitakal hbitě Alex. "Jakmile se lidská ruka dotkne visacího zámku na těchto dveřích, někdo z nás do dvou dnů nečekaně zemře. Už jsme to zkoušeli dvakrát." "Asi jsem dostal dobrý nápad", ozval se Jaden. "Říkáte, že pouze lidská ruka se nesmí zámku dotknout?" Jeden z mužů mlčky přikývl. Jaden radostně pokračoval: "Viděl jsem to v jednom černobílém filmu... Carol, pujč mi, prosím, svoji sponku do vlasů." Sestra mu sponu podávala s údivem v očích. Všichni pozorovali Jadena a napjatě čekali, co udělá. A teď to nesmím pokazit, pomyslil si Jaden. Opatrně zasunul drobnou sponečku do klíčové dírky v zámku a dával si velký pozor, aby se zámku nedotkl on sám. Chvíli si se sponkou v zámku hrál, až zámek s hlučným cvaknutím povolil.

Ryan opatrně pootevřel dveře, za kterými se rozprostírala temná úzká chodba vedoucí stále rovně. V dáli se konec chodby ztrácel. "Teď je ten pravý čas vydat se vstříc svému osude", prohlásil hrdě Peter a pomalými krůčky se vydal dlouhou chodbou. "Teď nebo nikdy", přidal se k němu jeho mladší bratr. Ostatní spolu s Jadenem a Carol mlčky přikyvovali a následovali Petera s Alexem tajemnou chodbou kupředu. Carol přeběhl mráz po zádech, když její pohled zalétl k rozrůstajícím se kořenům, které lemovaly chodbu. Připadalo jí, jako by měly každou chvíli na někoho vystřelit šlahouny a vtáhnout ho do země. Snaži se ale zachovat klid a soustředit se na cestu.

Temnou chodbou došli k velkým kovovým dveřím, jenž zdobila mohutná klika podivuhodného tvaru. Všichni naráz zastavili a rozestoupili se tak, že mezi nimi vznikla ulička pro Jadena, který mířil ke dveřím. Opatrně položil dlaň na kliku. Tázavě se ohlédl po ostatních, a když mu Ryan přikývl, stiskl pevně kliku a dveře se s hlasitým skřípěním otevřely. Nikdo se ani nehnul. Peter trochu poodstrčil Jadena, aby mohl také nahlédnout dovnitř. Tam však vládla naprostá tma. Zatímco všichni nezaujatě pozorovali tmavou místnost, vytáhla Carol z batohu svítilnu a vydala se vstříc otevřeným dveřím. Muži ji nedůvěřivě následovali.

Oslnivé světlo baterky osvítilo nejprve dřevěné bedny poskládané po obou stranách dveří, vodu, ve které se teď všichni museli namáhavě brodit a nakonec zamířilo nahoru, kde vedlo vodovodní potrubí. Carol sebou cukla, když na jedné z trubek zpatřila velkou pavučinu. Baterku proto radši namířila před sebe, kde se rozprostíral široký tunel. "Tudy!", ukázala a bez rozmýšlení vyrazila kupředu.

Tunel byl dlouhý asi 20 metrů. Čím dál naši hrdinové šli, tím vyšší byla hladina vody. Na konci tunelu drobnějšímu Alexovi sahala voda až po prsa. Celá výprava v čele s Carol upřela pohled na zrezivělý žebřík vedoucí vysoko doztracena, který osvětloval světelný kužel Carolininy baterky. Konečne! Cesta ven...svoboda, pomyslil si Peter. "Tk pánové a dámo, lezem! Lepší to zkusit, než později litovat, že jsme to neudělali.", povzbudil ostatní životním moudrem. Carol mu podala svoji baterku, aby mohl jít první. Peter si vložil baterku do ústa, aby mu nevypadla, a pomalu začal stoupat nahoru po žebříku. Ostatní ho nedočkavě následovali.

Jadenovi připadalo lezení jako věčnost. Jedna noha, druhá noha...Hlavně se nepustit a dostat se co nejdřív nahoru, říkal sám sobě. Žebřík byl opravdu dlouhý. Trvalo jim asi 15 minut, než se vyškrábali k poklopu. Peter ho odklopil bez větších problémů a vyhoupl se ven. Jaden lezl jako předposlední a Carol mu byla v patách. Alex pomohl oběma dostat se ven a pak za nimi poklop zaklapl.

Když se Carol otočila, zjistila, že právě prolezli kanálem. Přičuchla si ke svým páchnoucím vlasům a obličej se jí křečovitě zkřivil. Někdo ji však políbil na líce. Carol se podívala vedle sebe a spatřila Alexe, který měl úsměv od ucha k uchu. Široce se na něj usmála. "Kde to jsme?", uslyšela mluvit svého bratra. "Skoro u mě doma.", zasmál se Ryan. "Stačí pár kroků a jsem u sebe v kuchyni. Děkujeme Vám za pomoc Torolovi. Jsme Vám navždy zavázáni."

"Nechcete tu s námi zůstat?" přidal se Alex. "Rádi bychom," odvětila mu smutně Carol, "ale musíme dorazit na Nový Zéland. Máme tam rezervovaný nocleh." Když Jaden viděl, jak Alexovi ztuhl úsměv, dodal: "Cestou zpět se u Vás ale určitě zastavíme!"

... o týden později...

"Vzpomínáš si, jak jsem se tenkrát domnívala, že jsem Dračí tlamu už někde viděla? Podívej..." Carol podávala Jadenovi noviny s hlavní zprávou dne: Big Men děkuje cizincům za záchranu. Dávná Dračí tlama se bude bourat... "To jsou ale včerejší noviny...Jsme slavní!", Jaden se usmál a ukazoval na tučně vytištěná písmena, která dávala dohromady jejich jména. Carol ale stále přemýšlela: "Nečetla jsem si to. Viděla jsem pouze tu fotku Dračí tlamy...Možná jsem přecejenom tu stavbu nikdy dřív neviděla a pouze jsem si to myslela." "Třeba to byl šestý smysl. Nebo Fata morgana", pronesl Jaden posměvačně. Když ale viděl, jak se to jeho sestry dotklo, vzal ji omluvně okolo ramen a společně vyrazili k autu.