Sen?

Noc je zahalena do tmy, nebe je tak jasné jak dlouho nebylo a já ležím v trávě a vychutnávám si ničím a nikým nerušený okamžik a pohled na veškerá ta souhvězdí, která jsou vidět. Mít tak dalekohled a vidět tu krásu z blízka. Měsíc je před úplňkem, je velký a ta barva – je to něco tak krásného. Vidím, jak padá hvězda. Co si přát? Hvězda padá tak rychle a člověk se ani nemůže tak rychle rozhodnout jaké přání by to bylo. Je toho tolik co bych chtěla, ale než si své přání pomyslím, hvězda je pryč. I tak klidně ležím v trávě a nasávám atmosféru, kterou prožívám. Zavírám oči a poslouchám to ticho, které jsem dlouho nezažila. Usínám sama s představou, že mě někdo drží v náručí a šeptá mi něžná slůvka do ucha. Probouzí mě východ slunce a štěbetání ptáků. Občas cítím slabý čerstvý vítr. Mám příjemný pocit, nejraději bych zůstala. Slyším projíždějící auto někde za kopcem a můj příjemný pocit je pryč. Nastává realita všedního života.