Bezmoc?

Jde s hlavou schovanou pod kapucí. Ruce zkřížené bez rukavic. Sníh padá a fouká hnusný ledový vítr. Vše jí bolí, na nohou lehké boty, kterými děla otisky do sněhu. Chce si na chvíli odpočinout, ale nejde to, neví kam jít a kde se schovat. Snaží se zahřát během, ale čím víc běží tím víc jí vše bolí, přestává cítit nohy, ruce. Ohřívá si prsty foukáním teplého vzduchu z úst, stačí fouknout a vzduch je hned studený, nepomáhá to. Špinavou mikinou si otírá slzy, které jí tečou z očí. Neví, zda pláče nebo jí oči slzejí. Je ze všeho zmatená. V hlavě se jí opakují otázky, kde jsem se tu vzala, co bude dál? Bloudí městem bez peněz bez ničeho, jen sama. Lidé nepotkává , volá o pomoc, bouchá na dveře, které potkává, ale místo otevření za oknem zhasne světlo. Bouchá dlouhou chvílí, ale vzdává to. Jen se ohřát nic víc nechce. Celá zmrzlá a hladová usedá v rohu mezi baráky kde aspoň nefouká vítr. Sněží víc a víc, kolena přimáčknutá k hrudníku s hlavou o ně opřená usíná a už se nikdy neprobouzí.