Mění se mi pohled na svět

Jdu si tak po městě, potkávám různé tváře, některé jdou přečíst jako laciná kniha, druhé zase mají hezký obal ale špatný text. Další jsou bez obalu plné překvapení, nebo také utrpení, jak tak kráčím dál, co já nepotkal, láskou knihy obalené uvnitř růžově vymalované. Potom jsou zde i knihy černé. No, od těch se raději držet dál. Proč? Nikdy nevíš kam svedou tě, většinou nic dobrého z toho nevzejde. Ale... Jsou tu knihy které se nám zalíbí a vracíme se k nim jak nejvíce můžeme, člověk se s nimi zasměje a taky se do knihy vžije tak jako by byl součástí příběhu. To je na tom to nejkrásnější, když knihy takové pohltí tě a sami se staneme novou knihou s obalem krásným, čekáš kdo stránky tvé otevře a bude číst s radostí, smíchem,láskou a také zážitkem, někdo kdo se dokáže vcítit do knihy a jít stejnou cestou objevovat nové příběhy. Protože všichni si píšeme příběh sami, je jen na nás jak příběh náš skončí.
Zda vybudujeme konec dobrý, zanecháme odkaz a vzpomínky jak už dobré či špatné.

Došel jsem až k nádraží, koupil lístek a čekal na vlak.
Připadal jsem si jako bych byl na rozcestí, mohl se rozmyslet kam pojedu, jakou cestou se vydám a jaké rozhodnutí udělám.... Ale to je zase kus jiné stránky...