Klidnější přístav

Postavil jsem další, už pátý koráb.Plachty jsem obarvil čajovým roztokem, kůli patině.No, a co dál?, no přeci znak!, znak na plachtě, hlavně však takový, aby zaujal a splinul s korábem.

Tuším, že má cesta života půjde směrem Rusko.Často mě to napadalo a napadá.
Kam však?, na Sibiř?, jistě ne, spíš někam blíže mojí vlasti.
Ano, je už zřejmě rozhodnuto, Kaliningrad.
Kaliningrad.
Nikdy jsem neznal znak, tohoto přístavního města, a tak jsem byl Velmi udiven, když jsem spatřil to, co jsem spatřil.
Neskutečný, náhoda??, pro mě není náhody, a tak jsem znak přefotil a začal malovat, znak s lodí!, a to na hlavní plachtu zatím ještě mé galeony.

Jednou koráb se znakem tohoto města daruji, daruji ho za vstřícnost, pochopení a lásku, lidem co tak trpěli, zemi, kde zemřelo přes dvacetpět milionů lidí, žen, dětí, vojáků, a to jen kůli germánskému šílenství.

Povedlo se, pěkné, a hlavně pro mě i osobní, budoucnost je jistě nadosah, cítím to, a tak Bože prosím, dej, ať doplujeme do klidného přístavu.Amen.