Anotace: před dvaceti lety byl ukončen život Bohumila Hrabala pádem z okna nemocnice Na Bulovce..
hořknou mi sliny na jazyku
ale ze zvyku nikdy neplivám...
nad městem pár rozsvícených oken
žaluje do tmy...
cesta ven
bez cavyků
zázračně zohledněna
růstem
pádu..
Mám ho pořád ráda, bydlí se mnou... :)
12.02.2017 23:17:45 | Philogyny1
jéje...nechci být cynik-ale pan doktor když se nalil....takovou zkušenost učinila Meda Mládková, když byl u ní hostem v Americe....ale já vím, máš na mysli, jeho
osobitý lyricko-narativně dekadentní nimbus...** nechci býti vysmívajícím se cynikem...a pak..o mrtvých..jen.....:-D*
13.02.2017 16:22:42 | Frr
Tak teď jsi mne rozesmál, škoda, že si nemůžu poslechnout příběh Medy... :)
13.02.2017 16:28:10 | Philogyny1
to buď ráda..kamarád, který po té byl též u ní pár dní, byl po jejím svěřování byl dosti rozpačitý..***
13.02.2017 16:30:19 | Frr
...to jsem nevěděla, nádherná pocta panu Hrabalovi (pády až na dno znám). ST. :-))
12.02.2017 12:10:30 | Iva Husárková