Sen

Zdál se mi sen. Ocitám se na louce . Je krásný letní den, obloha je azurová, slunce svítí a jeho paprsky hřejí moji kůži.
Procházím se kolem potoka, do nosu mne udeří vůně bylinek. S rozkoší vdechuji vůni levandule, perovskie, echinacey, pelyňku, vrby, meduňky a máty. Cítím se tak svobodně, tak spokojeně, tak blaženě! Všechny tyto pocity evokuje ta nádherná vůně bylin! Chvilku postojím a s přimhouřenýma očima nasávám tu nádheru. Otevřu oči, podél potoka rostou původkyně všech těch vůní, jsou plné včel, motýlů, čmeláků, včelích medvídků, (nevím jak se ti bulíšci jmenují) všichni ti boží tvorové s rozkoší noří svoje sosáčky a nožičky do lákajících omamných květů, až člověku nad tou pílí vlhnou oči. Jejich křídla víří pyl a vůni do prostoru, člověk je jí celý nasycen!
Zahledím se a vidím, jak z dálky přilétá ohromný pták. Jeho křídla se lesknou ve slunci a opírají se o vzduch. Přilétá blíž a já s úžasem vidím – je to anděl! Zvolna přistává na louce, skládá křídla, až pomalu zmizí. Přijde ke mně , políbí mne na čelo, vezme za ruku a řekne:“Pojď, poletíme!“ Lehce kývnu. Vezmeme se za ruce a rozeběhneme se. Běžíme po rozkvetlé louce, pouhou myšlenkou přivoláme křídla, cítíme jak nám mezi lopatkami rostou, trochu to bolí ale ne moc, až jsou ohromná ! Mávneme jednou, dvakrát a vznášíme se ! Nabíráme výšku a já cítím takové nadšení, takovou svobodu, až jásám! Shlížíme na svět z výšky a všechny problémy a starosti se zdají malicherné! Jsme tak svobodní! Můžeme létat s orly ve skalách, s vlaštovkami nad vesnicemi, s holuby nad městy, s racky nad mořskými pláněmi, se sokoly nad pouští! Můžeme letět daleko za obzor – celý svět je náš! Snažím se vstřebat tu euforii, chvěji se jako list ve větru, ta chvíle, ten okamžik se mi vryl do paměti, jen se neprobudit!